Písničky podbrdského lidu.

2. Nad kasárním dvorem, nad jeho maštali, podívala bych se, podívala bych se, co hoši dělají.

2. Jeden oves nese, druhej koně češe, třetí za stolečkem, třetí za stolečkem smutný psaní píše.

4. Dyž psaníčko napsal, žalostně zaplakal, »škoda že tě, holka, holka mo-drovoká, že sem tě nedostal.«

Na týčských »drahách« (ladech) pásli malí chlapci dobytek. Bylo tam také několik děvčat asi přes 14 let. Bylo chladno. S kabáty svých států na sobě, pobíhaly a zpívaly. Tahle písnička se jim nějak nedařila. Byla skoro smutně zpívána a tak chmurně. V druhé polovině však už jakoby oživla a vesele se nesla do dálky. Kluci opodál vždy jim do zpěvu v samém konci posměšně skočili:

U nich ve vsi o muzice to muzikanti tak hráli prý —¦ s tím dodatkem. A velcí tak s nimi zpívali. Zjistil jsem, že tento přídavek zavinil jeden lidový kapelník. Napsal pro svoji kapelu tento »kousek« jako polku (trio); a jako ostatní lidoví skla-datelé-muzikanti, ani on nesnesl té pausy v ukončení (v repetici) . Musil tam něco přidat a přidal ten motivek dobře. Lidový člověk hned jak to uslyšel, musil si k tomu ovšem udělat slova. V písničce mluví dívka a naivně představuje si vojenský život.