Myslí, že celý život vojáka točí se jen kolem té lásky. Což je jistě velký omyl.

Písnička zpívá se hojně a s různými změnami i melodickými. Vznikla v roce 1824. — Zpěváčkům pomáhala tam překonat samotu a tíseň podzimního dne.

2. Svou láskou ochraň nás a vroucí vyslyš hlas: Bůh žehnej práci naší, nechť nad námi se vznáší, hor našich dobrý duch. Zdař Bůh!

3. A je-li vůle Tvá, bych nevrátil se já, pak potěš dívku moji, s níž duše má se pojí. Chraň ji horníků duch. Zdař Bůh!

Hornická je jistě písnička stavovská. Je známa v dědinách kolem Příbramě a Břez. Hor. V kraji tom je mnoho horníků i provisiantů, kteří pracují nebo pracovali v dolech na Břez. Horách a mají v kraji svoji tradici. Lid zpívá písničku jako valčík (3 /4) a také o muzikách se tak hrává. Neobyčejně zajímavý je závěr »Zdař Bůh« — tradiční to pozdrav horníků. (Ti i v životě občanském tak zdraví.) Když se rozcházejí ze šaten, druh druha tak zdraví. Také u dolu, když nastupují do klecí, dozorce-hlásný volá jim tak na pozdrav. V odpověď ozve se opět »zdař Bůh« — tu vysokým, tu nízkým, tu hlubokým tónem — nestejně.

Složil ji jistě mladý člověk; vzpomíná si na svou milou a těší se, že vyjde »z hor« zdráv. Písní ozývá se i hlas pověry, který věří v ducha hor.