2. Kdybych se nevrátil, abych tě neztratil, prosbu mám ? tobě: Na věčnou vzpomínku na svoji maminku, zkveť na mým. hrobě, kytičko má!

Písnička narodila se ve válce v r. 1918 na italské frontě u Humarie. Je to jediná písnička, kde za kolikaleté sběratelské práce zjistil jsem vznik.*) Bylo to před poslední ofensivou Italů. Od 88. pěš. pluku odjížděl jistý voják na dovolenou do Čech. Jeho přítel — náš skladatel, šel ho vyprovodit — s myšlenkami hroznými a těžkými. Vždyť se tam všeobecně říkalo: Tady je jistá smrt. Když se rozloučili, šel náš zpěvák sám a těžko mu bylo. Div nezaplakal. V dálce na pahrbku uviděl, jak se tam červená spousta vrbovky, která i v jeho vlasti, u nás, tak hojně a rudě kvete na pasekách a v mýtinách. Vzpomněl si na to, vzpomněl si na domov, jak chodíval lesy a s těmi kytičkami se tam mazlil, jak si je kreslil a maloval. Začal si prozpěvovat potichu, ani na to nemyslil mnoho. Volal na tu vrbovku a hned uvážil, jestli se vrátí, co a jak bude dělat. Vracel se tóny, stále si více uvědomoval, že zpívá a že zpívá už nahlas. Potom už se mu jaksi ulevilo a smířil se i s tím, že se nemusí vrátit.. . Vzpomíná na matku. Bylo prý mu v tom konci hrozně a nepopsatelně. Divné prý mu bylo, že zpívá. Cítil i nějakou cizotu v těch tónech. Něco studeného, bez jiskřičky prý. Přemýšlel o tom. Ten přechod od poloviny byl nejhroznější: