tečně nejkrásnější chvíle života, jí vyjadřují nejušlechtilejší formou, co právě (k svému předmětu lásky) cítí. Vědí, že láska není jen tak obyčejná věc, že je to největší dílo, které kdy člověk v životě tvoří, že je to produkt jejich srdce. A nepovídají tu jen slovy: melodie, motiv má všechny znaky lidské milostné tužby. Jeho linie je lidová, vzestupná:

je přísně stylová a umělecky cenná. Tvrdá tónina písničky—a tolik tu smutku! Náš mladý člověk vůbec rád zpívá tklivé a smutné písně. A mluví-li se o smrti, činí tak z osobního hrdinství. On je při tom docela šťastný. Proto je tolik šťastných nešťastníků, kteří, kdyby ztratili svoji bolest a žal lásky, ztratili by vůbec celý smysl života. A každá vzpomínka na ty dávné chvíle budí v nich ohlas štěstí, které žili.

Při výstavě lidového umění upozornil tvůrce Národopisné výstavy F. A. Šubert na praktický význam lidového kroje. Znenáhla vyklubala se tu myšlenka povzbuditi ruch pro svéráz krojový zvláštním sdružením, jež konalo pilné porady a jemuž jsme důvěřovali, že se dílo podaří, když se účastnila přípravných prací, vedle jiných nadšených pracovnic a odbornic, nejlepší dnes znalkyné lidového umění a lidových krojů, Renata Tyršova, jež jasně vyložila svoje střízlivé hledisko v tomto oboru ve směrodatných článcích v Českém Lidu i jinde.

Z projevů o těchto snahách, znovu obnovených, aby se vytvořil svérázný úbor podle domácích vzorů a na podporu domácího průmyslu a domácké práce, vážím si klidných statí Olgy Fastrové, která jako by mně z duše mluvila o obtížnosti těchto snah i o neporozumění, na něž nové sdružení jistě narazí, kdy každý bude si představovati pod tímto nově zaváděným krojem něco jiného, hlavně snad to, že se bude choditi v městech v původních krojích lidových.

Nejdříve vypuďme všecky fantastické dohady, přeceňující význam, vznik a stáří československého kroje lidového. Uka-