zuji, jak v každé době na sblížení lidového vkusu a krasocitu s uměleckými vládnoucími formami tříd ostatních i při kroji měl vždy největší vliv styk uvedených tříd s lidem, živený buď společnými nebo rozdílnými cíly vzdělání, politiky a náboženství. Srv. článek J. Kouly o změnách vzorů v lidovém umění v Českém Lidu V.

Všechny svérázné součástky lidového kroje našeho, pokud

0 nich jsou doklady obrazové i slovesné v nejstarší minulosti u nás, sestavil jsem i s náčrtky v Dějinách kroje v zemích českých ve zvláštním oddílu. Svéráz ten se ovšem vývojem časovým v jednotlivých krajích přirozeně měnil podle vládnoucích panských mód a byl podmíněn i polohou a podnebím kraje, úrodností a zámožností, zaměstnáním, stykem s městskými a šlechtickými středisky kultury a módy.

Co dnes nazýváme krojem lidovým (vyjma část Moravy a Slovensko), jsou pouhé jen trosky a zbytky z různých dob, znesvářené vlivem městských a moderních krojů, vlivem vzorů, zanášených z ciziny.

Jako jinde, i u nás staly se a znova dějí horlivé ideální pokusy všelijaké oživiti již z důvodů národohospodářských i mezi lidem starodávné kroje, zejména příležitostně při slavnostech rodinných i společenských, národních. Pokusy tyto, upřímné a vážné, zasluhují povšimnutí, podpory a uznání, i když se úplně nedaří. Konec konců bezděčná vyumělkovanost i nepřirozenost jejich brzy vysvitne při nynějším způsobu a poměrech života venkovského, při změně, pokud se týče látek, továrnami vyrobených, kupovaných lacino z trhu světového, při nemožnosti, opatřiti docela věrně úpravu a výzdobu značně nepoměrným drahým nákladem, podle starých vzorů původních, trpělivou, zdlouhavou ruční prací, jež by úplně vystihovala technikou

1 výsledky svéráz lidového kroje a nenahrazovala staré zlato ryzí novým, nedůstojným pozlátkem tak zvaných »selských« krojů.

Již r. 1848 zvláštní komise při Slovanské Iipě snažila se místo věrného napodobení lidového kroje, v němž choditi nechtěli, vymysliti po všech nezdarech neuměleckých a nepraktických svérázný kroj národní československý podle prvků krojů lidových. V komisi zřízené vedle Rittersberga, Hanky, Erbena a jiných zasedali umělci Mánes, Výšek, Kroupa, Hel-bich, Čermák, Javůrek a jiní.

Položili si za úkol: »Při vší rozmanitosti a umělecké vkus-nosti historické a národní věrnosti má se dosáhnouti jednoduchosti, nějaké jednoty, při tom ovšem také pohodlnosti a slušnosti.«

Vyzvala tedy komise r. 1848 (jako později vyzvalo sdruže-