ní nové, chystajíc výstavu), aby umělci posílali návrhy, popisy ? sestrojení jednotného, svérázného českého úboru, mužského i ženského. Přesvědčila se brzy tato komise, že rozřešení otázky stanovené, jak poříditi svérázný kroj národní jako vzornou módu pro Čechy, jest oříšek tvrdý a že nestačily ? němu ani nahromaděné kupy starých krojů pro vzor ani nákresy původních krojů ani přerozmanité, na konec přece jen fantastické kombinace světové vševládné módy s prostinkým úborem lidu československého.

Kéž nadšenému sdružení novému po všech, dnes hotových a snadno přístupných studiích národopisných o kroji a vyšívání, podaří se šťastněji dospěti ? přijatelným a udržitelným návrhům, než se to povedlo před 80 lety komisi, když vydala »Provolání na venkov ? uspořádání národního oděvu« (viz Český Lid XV., strana 376). Náš článek má za účel seznámiti s nesnázemi a s oklikami, jimiž bloudili od let 1848 až do let 1860 ti, kdož chtěli roubovati na cizí, ustálený kroj módní, světový, praktický a sličný podle představ soudobých, na sukně s hrozitánskou krinolinou, na koketní živůtky a tehdejší účesy, na pánské pokrývky hlavy a na střihy i výzdobu přiléhavých kabátů a širokých kostkovaných kalhot — svéráz, čerpaný z lidových krojů i krojů historických, zpracovaný od umělecké komise i potom od krejčovských spekulantů, kteří ve svých časopisech hrůzostrašně vybájili násilně i nevkusně kroje »národní«!

Umělecká komise v Praze vydala náčrtek krojů československých, z nichž ukázkou uvádíme návrh kroje mužského zimního: Je to kožich, pod ním kontuš čili halabrán, oblíbený župan, kabanka a čepice: poděbradka, spratovka, podhoranka, pankrotka a lovecká. Návrhů těchto ujal se mistr krejčovský V. Hutar v »Platnéřské« ulici a vydával v Praze časopis Módní List pro zhotovitele mužského oděvu v letech padesátých, kdež podával vždy módní zprávu celkovou, popis obrázků a vysvětlení vzorních tabulek čili střížů (střihů). Krojů mužských i ženských všímala si se zřetelem ke krojům národním Antonie Melišová-Korschnerová v časopise Lada, vydávaném v Praze od r. 1860. Z lidových krojů čerpal také návrhy ? obnovení kroje českého časopis Zlaté Dno v letech šedesátých.

Svéráz národního kroje mužského spatřovali skoro výhradně v oblíbené čamaře a v čepicích iv slováckých kloboucích malých. Ženský kroj vybral si z lidového úboru sněrovačku a přiléhající kazajky a napodobeniny lidových špenzrů. Čamary podržely svůj základní střih, odchylky jsou jen v třepení, v rozličných způsobech třapců a arabesek z tenkých, hladkých šňůrek, jež bývaly někdy i perličkami propleteny. Košilky ? šně-