rovačkám byly vysoké aneb kulaté i do čtverhranu vystřihnuté, přiléhavé i nepřiléhavé, s rukávy, jež se řídily výstřihem kazajky, někdy na límeček zapnutými, jindy s »puklinami« vydutými, vrapovanými, řasnatými. Šněrovačky bývaly dykytové, modré nebo červené. Podlinky na šatech bílých byly vždy touž dykytou lemovány, z níž byla šněrovačka. Místo šněrovaček bývaly nízké živůtky s náramky z téže látky jako sukně. Na rame-nou vázanky a kolem výstřihu šněrovačky »ryse« dykytové. Mladé děvušky libovaly si v bílých, u krku zdobených košilkách a bílých sukních. Výšivky, výzdoby košilek, sdrhnutých u krku i v pasu, bývaly růžové, modré i červené. Bývaly také košilky z černého tylu, bílým tylem podložené. Oblíbeny byly ženské ča-marky z bílého tylu květovaného, též z krajkových látek i s vyšíváním na tylu. Pásy někdy nosívaly z modrého, červeného nebo fialového atlasu. Prohlašuje Lada r. 1863: »Kroj národní ryzí a samojediný zachoval se jen u lidu selského a i u selek nyní skoro nenalézáme nic ze slavného kroje národního než šněrovačky.« V témž ročníku polemisuje Lada s Moravanem č. 31, jehož redakce navrhla kroje pro jubilejní slavnost tehdejší sv. Cyrilla a Methoda. Dokazuje, že nejvhodnější byl by ? šněrovačkám damašek dvoubarevný, t. j. bílý a modrý a bílý a červený a sukně bílá buď s červenými nebo s modrými pen-tlemi několikráte nad sebou ozdobené. Košilky aby měly polo-dlouhé klínové rukávy. Místo pouhých náčelníků navrhuje Lada ženské kloboučky podle vzorů lidových. Místo dlouhých úvah o kroji navrhuje Lada, aby se ženy a dívky vystrojily pro národní slavnost v původních národních krojích, jak lid jich užívá v jednotlivých krajích. Z lidových krojů vybíraly si módní listy také vzory pro bundy čili halenky s čamarkami.

Co vykonalo se do dneška pro svérázný československý kroj národní?

Starý ľudový priemysel', hrnčiarstvo na Slovensku, začiatkom tohoto stor. takmer úplne zaniknul. Udržuje sa sice miestami veľmi skromnej miere, avšak v dohľadnej dobe je odsúdený konkurenciou továreň, hoc i všemožne podporovaný, k úplnému zaniku. Ich výrobky, ako obyčajne sú riady pre potrebu dedinského ľudu. Terajší hrnčiari remeselníci, zväčša pre živobytie, zaobierajú sa i roľníctvom poprípade prešli v typické zamestnanie na kaehliarstvo, ako Hlubockých na St. Turej, Su-