česká svatba«: »Vavákův výklad svatebního názvosloví a svatebních obyčejů«.

Otiskuji v »Českém Lidu« rozmanité doklady životopisné, rozmanité rukopisné zmínky o činnosti Vavákově atd. Šlo mi o postup chronologický. Někde souvislost není úplná. Přes to jsou tu mnohé vzácné kusy, které nyní veřejnosti předkládám.

Vavákův erb: »Erb neb znamení urozenosti předkův mých z Adlaru od mladosti viděti jsa žádostiv, teprv poprvé jsem spatřil, již několikrát jsem ustanovil, takový v zámku Prahském vyhledávati, a hle! starost pryč. S pokornou ponížeností líbám tu laskavou ruku, která na něm tak subtilně a pravě geometricky pracovala. Byv já mladší, taky jsem se rád s rejsováním obíral, chtíce vždy subtilnosti nějaké v tom dosáhnouti, ale mistr mně scházel a práce moje sedlská šelikou subtilnost z rukou mých překotně vidírala . . . Ještě z příčiny toho erbu přisuzuji, že otec můj Jan Vavák po svém otci Jiřím a po dědovi Karlovi, jenž byl poslední držitel Vyšerovic a stavu svého opustitel, měl dosti hrubou truhlici, plnou rozličných spisů, zápisů smluv, pamětí atd. pod všelikýma pečetěma. Já jako chlapec, když jsem někdy v tom se přebíral, zaháníval mne otec a říkával: Až budeš mít rozum, teprv se v tom přebírej a poznáš, jací byli tvoji předkové! Kdybych nyní to míti mohl, tuším, že by mne i mnoho jiných vlastencův, to těšiti mohlo. Oheň byl, jenž o to mého otce i mne připravil, který r. 1750 okolo 9. hodině večer s prudkým větrem v náhle celou ves obklopil, ani vynésti nic nedal a ačkoliv ta truhlice v klenutým kvelbu byla, však i tam dveřmi dostana se, vše v celým tom kvelbu strávil.«

Vavák skládal koledy, pastýřské zpěvy vánoční, na př. r. 1771 líčí, jak koledníci hráli na dudy. Vavák napodobuje koledy, jak pastýři nosili dárky Ježíškovi: »Co pak mu tam, bratří, vezmeme, ať tam všichni prázdni nejdeme. Já mu vezmu to strakaté jehňátko, a já mu dám to rohaté koz-látko. Žežhulky kukají, hrdličky vrkají, ha, ha, ha, slavíčkové, čižíčkové vrzají.«

Z Hájkovy Kroniky, z děl Paprockého, z Dalimila i z listin jednotlivých nasbíral Vavák staročeská jménaa seřadil si je v přehled abecední. Neubírám tím zásluh známému přehledu staročeských jmen, sestaveném Fr. Palackým, po-ukazuji-li na Vavákovu sbírku starší, hojnější výběr, v němž ovšem nynější historik a filolog nebude ve všem všudy souhlasiti s názory a etymologií sčetlého sedláka buditele.

Frant. Vavák líčí, jaké má zásluhy, co všecko v Mil-čicích způsobil, jak úřadoval: »Před Slavný vrchnořiditelský