dále, slyší za sebou volání: »Zajíčku, kde jsi; zajíčku, kde jsi; zajíčku, kde jsi?« V pytli počal se zajíc hýbtt a volat:1 »Michli, Michli, já jsem v Martincovo pytli.«

Martinec se zastavil, ale nikoho neviděl, jen zajíc v pytli se házel.

Sotva ušel několik kroků dále, volání se opakovalo. Zase však nikoho nebylo vidět. Martinec ale už měl strach. Po několika krocích se opakovalo volání po třetí. Martinec uhodil pytlem o zem a utíkal, co mu nohy stačily ? Lednici. Zajíc vyskočil z pytle a rovnou do tůňky u hráze. Martinec již nikdy nechtěl jíti po hrázi, že je tam čertovo místo.

Prvou pověst vypravoval uč. Frant. Petřík z Kočína (pol. okres kralovický) — 23 let — a slyšel ji od zemřelého svého učitela Vetengla. Druhou vypravoval krejčí Frant. Habrych z Kočína, 21 let; slyšel ji od svého otce.

Na cestě od Polské Ostravy ku Hrušovu, vedle řeky Ostravice, je přikry kopec. V jednym miste o něco méně přikrym ež su polskoostravske skaly byly dveři, od kerych šel průchod pod zemu až ku šachtě Joklovcu. Kery dareba se v tych chodbách vyznal, dal se na Joklovcu zacechovať šichtu a vyšel průchodem, jak se až podnes pověda pod »Muntloch«, a už) byla šichta zrobena. Dyž to panové zpozorovali, nechali dveři zazdiť a darebáctví se skončilo. V tym kopcu »Muntlochu« byly nalezene stare zbraně vojenské, keře měl pan nadučitel Bukovan-sky na Baranovcu v svoji zbirce.

O jedne babě, keře muž umřel, povědaju: Ludě šli z po-hřeba a stavili se do hospody. Tam se trochu počastovali. Baba se pustila do plaču, a muzikant, kery v hospodě u peca seděl, aby ju potěšil, začal hrať valčík: »živi z živými, mrtvi z mrtvými, živi z živými, mrtvi z mrtvými.« Kmoter te baby ju těšil a pravil: »Kmotřičko, neplačte!« A ona už byla trochu podnapila i pustila se do tanca a zpivala: »Dyž je tam, něch je tam, moje nožky sem a tam.« A tak po sobě pořad opakovala.

Slovena přišla do porubského dvora na robotu a večer se šla( do dědiny kupiť chleba a pobludila. Odbočila chodníčkem ku řiče, přišla ku lávce a dale nevěděla cesty. Sedla na lávku a dala se do hrozného křiku a křičela: »Prečo ja, som tu prišla!« Děvčata šly okolo, co odnašaly mliko handliram na rano do Ostravy, polekaly se Sloveny a pobuřily celu dědinu, že na