str. 152
rolniczogórniezy z okolie Sławkowa w powiecie olkuskim« (Zbiór wiad. do antr. kraj. X. 187 až 336; XI. 1 až 129). »Krakowiacy«, Kraków, 1894. Bajka o Midasowych uszach. Stud-jum z literatury ludovej (Rozpr. wydz. fil. Akademji Umiej. T. XXVIII., Kraków, 1899). Wróżda i pojednanie, Studjum etnologiczne, Warszawa, 1900. Ognisko, Studjum etnologiczne, Kraków, 1903. Kuwada, Kraków, 1905. Sól, Warszawa, 1922. Prace etnologiczne, I. Warszawa 1925, II. 1929, III. 1930. Rozmanité články ve Wiśle, v Ludu atd. atd. (Czaszki Judzie z kłódkami, Lud XVII. 19.) A. Briickner posuzuje vědeckou práci Ciszewského: »Olbrzymia wiedza, najszerze poklady, najostroź-
niejsze domysły, bytrość kompinacyj, jasność vykiadu......«
Mám osobní vzpomínku na přítele drahého, na Stanislava Ciszewského. Poznali jsme se v Praze roku 1889 u profesora J. Gebauera. Žili jsme v přátelství skoro až do konce života. Teskně vzpomínám na konec jeho neblahého života. Podrobnosti uvádím v Českém Lidu VII. a v mé knížce »Literatura kulturně historická a ethnografická 1897 až 1890«, I. díl, v Praze, 1898, str. 14, fotografie tamtéž; kniha Ciszewského: Künstliche Verwandschaft bei den Südslaven, Inaugural-Disser-tation, Leipzig, 1897 .. . Duše moje drahá, ubohá. Věnoval mi tolik pozornosti, kdy zle poslední dobou jsem stonal těžkou mozkovou chorobou a s radostí nelíčenou sledoval, když mohl jsem se zase potom vrátiti ? literární činnosti. Zatím dnes loučím se s drahým Stanislavem smutně ... Čeněk Zíbrt.
Za zemřelým Eduardem Peckem. Dne 28. ledna 1931 zemřel v Praze-Bubenči v 74. roce věku Eduard Peck, řídící učitel v. v., moravský folklorista, vlastivědný pracovník, archaeolog i numismat. Narodil se 10. října 1857 ve Vrahovicích u Prostějova na Hané, část mládí svého prožil ve valašské osadě Štípě u Zlína. Studoval na nižším gymnasiu a učitelském ústavě, vystudovav působil jako učitel na obecné škole ve Vizovicích (1876 až 1888), v Holešově (1888 až 1893), v Domaželicích u Dřevohostic (1893 až 1899) jako řídící učitel, posléze v Kroměříži, odkud počátkem července 1913 odešel do výslužby do Prahy. V Českém Lidu hodláme upozorniti jen na činnost Peckovu v oboru moravské lidovědy. Již jako mladý učitel v době, kdy národopisné hnutí bylo v plénkách (mocné hnutí národopisné vyvoláno teprve r. 1891 přípravnými pracemi pro velkou Národopisnou výstavu československou v Praze 1895), počal sobě Peck ve Vizovicích všímati památek lidového umění a svérázného života venkovského lidu. Po vzoru zářivých hvězd: Sušila, Kuldy a Bartoše sbíral mezi lidem valašským pohádky, písně, obyčeje a pověry. R. 1884 vydal Peck, dobrý pianista, vlastním
|
|
