Čechové tancovali zbrojné tance, které bývaly nazvány také podle pochodňových kroků — tance pochodňové.

Proslulé jinde i u nás byly tyto staré tance pochodňové ve zbrani tak pořádány, že pacholata postupovala v řadách po dvou nebo po čtyřech. První řada nesla postavníky (t. j. dřevěné svícny na tyčích) s hořícími pochodněmi, svícemi vosko-vicemi. Druhá řada šla bezsvětel a zpívala pozvolnou píseň taneční. Třetí řada zase nesla postavníky rozsvícené. Za třetí řadou teprve kráčel šoupavým krokem se zbrojným tancem vážně sám jen tanečník nebo první pár tanečníků. A zase tři řady s postavníky a teprve druhý pár. Byly tance pochodňové ve zbrani zejména (jako jinde) u nás oblíbeny o svatbách, zvláště kdy na sídlech panských byl hodokvas svatební zakončen tancem pochodňovým, který dovedl novomanžele v záři pochodní a za hry pištce i bubeníka do komnaty.

Zjednodušený tanec pochodňový pořádal se také u nás v té úpravě, že vzácnější tanečníci nenesli postavníky, pochodně rozsvícené, ale zato ostatní tanečníci nesli v levici po-stavník s plápolající pochodní a pravicí vedli tanečnici.

Jak byl tanec tento oblíben, svědčí král Vladislav roku 1477. Pozval si o masopustě z měst Pražských na Hrad Pražský ? oslavení masopustu tanečníky a tanečnice ze stavu městského a veselil se s nimi. Neodolal na konec vábivému kouzlu tance pochodňového. Vybral si měšťanku a vykračoval si s ní v řadách tančících měšťanů pražských v sále vladislavském.

Starodávné tance zbrojné, československé, posud se udržují jen v lidovém podání, ačkoliv, bohužel, již ve skutečnosti zbrojné tance takořka úplně vymizely. Tím vzácnější jsou zachované doklady o tancích zbrojných.

Dnes již víme, jak se tance zbrojné u nás tančívaly a posavad se tančí. Ředitel národopisného oddělení Zemského moravského musea v Brně, prof. dr. František Pospíšil, stal se skutečnou autoritou ve svém oboru.

Tento vědecký znalec, obíraje se s počátku jen studiem lidových tanců československých, rozšířil obdivuhodně svoje učené vědomosti o studium zbrojných tanců evropských vůbec a šel i dále až do Ameriky.

Vítězně pokračuje ředitel Pospíšil v znalosti dnes odborné. Zavede na Moravu, do Stráni, kde díváte se na lidový tanec se zbraní v ruce, tak zvaný »Pod šable aj pod obušky«, do chudého, ale tolik milého kraje valašského na Moravě na »Odze-mek«, pak zase ocitáte se již v jižních Čechách na tak zv. »Schwertanz«, jakému holdují v Kaplicích a pod. A hned jste zas již na Slovensku, kde poutají tance ze Zvolenské stolice »Opodpaličky« a z Čičman zajímá vás »Pod šabljari« atd. atd.