str. 159

svaté neb i světské, v budějovickém kraji vždy ještě nejstaršího českého rázu podle modulace i slohu. Pak přijdouce ? studánce nejvíce jen rukama vyvrhují ze studánky všechno bahno; mnohokráte i vydlažďují ji. Tak činí od jedné studánky ke druhé, jak daleko zasahují půdy jich vsi. Za velikou nedbalost a nečest by sobě pokládaly panny některé vesnice, kdyby za podleti tuto službu studánkám neprokázaly. Odcházejíce od studánek, opět zpívají neb fraškují, zvlášť jestli hoši, dověděvše se o jich zaměstnání, za nimi přišli. (Srv. J. Štěpán, Čas. česk. mus. 1834, str. 186.) Kdo posud zná tyto zvyky?

Jos. Racek.

Směs.

Na Sv. Matěje z jitra vycházejí domácí, obyčejně hospodář, na zahradu, kdež se pod stromy pomodlí, pak vezme klíč a píská naň, načež praví: »Na sv. Matěje, kudy můj hlas obejde, všudy ovoce dosti bude.« Toho roku pak má hojnost ovoce.

    Fr. Vaňous (Komárov).
Z jara do sv. Jiří hledají se pod kamenem broučci »bou-řiiky«, které se dají v kousku chleba zabalené sežrati mladým jalovicím, aby brzy měly telátka.    M. Kvíčala (Táborsko).
Paták, a patáky, též šelunky (peníze) nazvané, braly se po půl patu halíři a 4 za český groš, který se za 9 peněz bílých počítal; roku 1576 na sněmu zakázané (1586).    A. Boček.
Jan Gallik, dráteník z Kolarovic, v trenčínské stolici, roku 1829. V Breznici přednášel; jsem o hudbě dudácké a tehdy jsem byl upozorněn zvěčnělým ředitelem F. D. Zenklem na dílo »Hřbitovy březnické. Staré i nové zvěsti ze Soběslavi a okolí.« S přílohou »Věstník Jihočeských museí« č. 10, 1911, str. 83—84. Vedle jiných zajímavých nápisů opsal jsem si nápis, který mne upoutal na delší dobu: »Jan Gallik, dráteník z Kolarovic, z trenčínské stolice, zemřel dne 24. ledna 1829. Ač v cizině, přec mezi bratry — v pokoji.« Dráteníci byli, jak známo, rádi v Breznici na zámku. Podrobnosti z jejich života pěkně líčí Božena Němcová v Pohorské vesnici.    Č. Zíbrt.

Krpce. Ženské poloubotky ? stahování, též mužské, jak je Uhři, Horvati nosí, moravské, krpčák. Kdo krpce nosí, tak nazývají Valachy, jinak též bačatak. Kdo krpce dělá, krpčák.

A. Boček.

Pověst Podskalská v Praze o knězi a kostelníku, kteří byli o půlnoci zavoláni ? nemocnému. I jeli as půl hodiny, nevě-