douce kam, neboť byl kočár zakrytý, že ničeho neviděli, a s nimi ve voze seděl muž, kterýž jim nedal se hnouti. Když přijeli na místo, byli vedeni do pokoje prvního. Tu seděli samí páni v černých šatech, hrajíce v karty o dukáty. Nemluvili ani slova a žádný z nich se ani neohlédl ani neposmekl. Z toho pokoje přišli do druhého. Zde seděli samé paní, taktéž všecky v černých šatech, a hrajíce v karty o tolary. Ani z těch žádná nepromluvila slova, ani se neohlédla. Když přišli do třetího pokoje, tu ležela nemocná na loži skvostném. S hrůzou se odtud vraceli, nemohouce to sobě vysvětliti, a když byli zase na místo dovezeni, odkud přišli, byli hojně podarováni a propuštěni. Avšak kněz příhodu tuto odstonal

Matinoha, co matonoh, matonoha, pletinoha, srv. měti noha. Mattafous, mattafousek, kdo zmatlané vousy má, kdo zmateně mluví. Ty jsi matlafous. To je matlafousek. Václav Mattafous (Urb. Chrop). Dej kousek matlafousek (v dětské hře, česká a moravská). Matecha, pleticha, kdo všecko dohromady mate, v mluvení vůbec, matošiti. Matonoha na Moravě co matonoh, srv. Mětinoha. Matošiti, nepleť koše a nematoš.

Na duše (hra). Kolik hráčů, tolik kamenů neb cihel, kteréž šlovou duše; tyto postaví se na úzkou stranu řadem. Každý z hráčů má svou duši. Hráči postaví se opodál též řadem, a každý hází kamenem po pořádku do duší, nejraději, která poražena, jest v očistci, a musí tam tak dlouho zůstati (hráč nesmí tak dlouho házeti), až se hra skončí, což se stane tehdáž, když jsou již všechny duše až na jednu z vítězeny (poraženy).