hovost, což však dříve bylo přirozeným výrazem života, který se též mnohem i přirozeně ji vyvíjel, nežli život dneška.

Protože pak slohovost jest pro nás základnou umělecké hodnoty, jsou i veškeré doklady lidové tvorby hodnotami uměleckými. Nedbáme. primitivní techniky, jevící se v tak mnohém oboru, jako na př. v malbě, nýbrž ceníme její jádro, to jest myšlenku a celkový dekorativní účin. Odlišujeme pouze tyto práce od prací vyššího stylu, řadíce je v samostatnou skupinu lidového nebo též primitivního umění. Uměleckým není ostatně jen to, co běžně shrnujeme pod tento název. Značné hodnoty esthetické tkví stejně i v jiných složkách lidového života, zejména v projevech duchovních, a také ve zvykosloví, v zemědělské práci (úprava polností!) atd.

S hodnotou uměleckou souvisí úzce hodnota kulturní, neboť jest tím dána již sama sebou. Vytvořil-li lid takové hodnoty umělecké, prokázal tím značnou kulturní výši. Jest však ještě mnoho jiných zjevů, které se jeví stejně důležitými, jako na příklad všechny doklady duševního života. Mravy, zvyky, obyčeje, víra, vše to se vyznačuje jistou rázovitostí a opírá se o staletý vývoj. Bohatost a mnohotvárnost těchto zjevů řadí náš lid mezi vyspělé národy a zajišťuje jemu místo v kulturním závodění národů.

Studiem národopisu po této stránce poznáme také, že naše domácí kultura jest přímou dědičkou staré kultury slovanské a že ji český lid venkovský zachoval v jejím jádru a jen s malým porušením až dodnes. I tato okolnost má tedy pro nás mimořádný kulturní význam.

O kulturní hodnoty opírá se dále cena národně politická. V koloběhu života národů udržují si jen ty úplnou samostatnost, u nichž je silné sebevědomí a schopnost kulturního zápasu. Toto sebevědomí opírá se o znalost sebe sama, o důvěru ve vlastní schopnosti a sílu, o vědomí určitého poslání. Tu pak jest stejně škodlivým podceňování i přeceňování, obé může vésti ? těžké škodě, ba i ztrátě politické samostatnosti.

Na vzájemné soutěži národů spočívá všechen pokrok, tak jak se jeví i v soutěži jednotlivých duchů, v soutěži kulturních skupin a spolků atd. Vyrovnání a splynutí národů znamenalo by zastavení vývoje — tedy úpadek.

Kulturní soutěživost nabývá pak zvláštního významu, jde-li o národy rasově rozdílné, a tu právě československý národ jest příkladem nad jiné výmluvným. Jeho zvláště exponovaná poloha stupňovala a stupňuje tento zápas a jest jistě čestné, do-vedl-li se udržeti a uhájiti vedle daleko mocnějšího a kulturně velmi vyspělého souseda.

Zejména v době přítomné jest nutno znáti dokonale vše-