chny zdroje této domácí kulturní síly a s těmi nás především seznamuje národopisná věda. Ona jest nejdůležitější součástí vlastivědy vůbec a správně vzato, měl by národopis úplně splynouti s pojmem vlastivědy.

Tu pak chápeme ihned, že národopis má další velikou cenu, a to výchovnou. Stejně jako mezinárodní kultura řídí se příklady velikých duchů, tak žije každý národ z práce a příkladů svých předchůdců. Třebaže se mění forma i způsob našeho života fysického i duševního, přec ve všem čerpáme a navazujeme na minulost. Děje se tak sice nevědomě, ale se železnou zákonitostí. A proto stavíme-li si před oči život našich předchůdců, tím více z něho vytěžíme. Přednosti i chyby, dobré i špatné příklady mají tu stejnou důležitost a výchovnou hodnotu.

Těmito několika črtami vysvětleno jest jistě dostatečně, proč se máme všímati národopisného studia a kdybychom přistupovali ? vlastní práci bez tohoto ujasnění cíle, mělo by to špatný vliv na jakost práce, ohrozilo by to naši vytrvalost a zájem by brzy ochabnul. Národopisné badání, a tím je i prosté sběratelství, není zábavou, nýbrž kulturní povinností. Čím ostřeji vykreslíme svoji minulou kulturu, tím více prospějeme kultuře současné, protože bude lépe podložena a odůvodněna. Avšak i tato strohá povinnost'má své radostné stránky, neboť při studiu a sběratelské činnosti střídají se mnohá překvapení, pro která zapomeneme vůbec na suchopár vědecké práce. Tu působí velmi příjemně i nezbytný styk s lidem samým, výpravy na venek, kde se snoubí příroda s lidským dílem v jeden harmonický celek.

Výkladu o národopisné praksi sběratelské měl by předcházeti výklad o ceně národopisných památek a národopise vůbec.

Sběratelství jest vždy a všude založeno jedině na poznáni ceny hledaných objektů, ať již jde pouze o cenu hmotnou, či uměleckou, historickou, kulturní a vědeckou vůbec. Jest přiro-zeno, že hmotná cena u národopisných památek jest ta nejmenší a proto se jich sbírání musí opírati o poznání oné ceny vyšší, ideální, to jest ceny kulturní a dokumentární pro naši vlastní kulturní minulost.

Než o této ceně bylo již pověděno několik slov při posouzení celkového významu čsl. národopisu a šířiti se o ní dále znamenalo by samo rozsáhlou úvahu a snad i zbytečnou, protože všichni ji cítíme, ne-li uvědoměle, tedy jistě bezděčně.

A není o mnoho vděčnější teoretisovati o praksi sběratel-