lidu a tu nemůže rozhodovati umělecká cena, protože velkou část předmětů nebude lze s tohoto hlediska vůbec posuzovati.

Tedy sbírati jen krásné předměty, výšivky, malby, ozdobnou keramiku atd., není národopisem. Tento způsob práce ochudil nás za posledních 30 let o nesmírně cenný materiál neumělecký, protože se zatím ztratil a časem se úplně zničil. Chceme znáti na příklad krásně vyšívané části lidového kroje, tak jako všechny ostatní úplně nezdobné, a tu se příkladně na vlastním Plzeňsku marně sháníme po staré košili, punčochách, mužských botách atd., jaké se nosily ještě v letech 50. minulého století. Často taková součástka má veliký význam vědecký, protože jest výslednicí staletého předchozího vývoje.

Podobně má stejnou cenu jako když najdeme bohatě vyšívanou plenu, přineseme-li záznam o lidové krmi, neb dětskou říkanku, popis určité pracovní techniky, zvyku atd.

I když získáme předmět lidově umělecký, nezbavuje to povinnosti postarati se o zachycení jeho ceny kulturně historické. Naopak, jen tenkráte bude cenným dokumentem národopisným, budeme-li přesně znáti ? jakému účelu a za jakých okolností byl používán, kdo byl majitelem a ve které době, kdo jej zhotovil atd., tedy vůbec vše, co znamená jeho funkci a vztah ke skutečnému životu.

Velká většina překrásného materiálu v našich museích jest doslova němá a byla ochuzena o svůj nejdůležitější význam tím, že se přesně nezjistilo a nepoznamenalo, co souvisí s původem předmětu. Pro samou radost z krásy, zapomnělo se na vnitřní význam věci a napáchaly se tak strašlivé škody naší vědě. Tu stačí uvésti lidovou keramiku. Jsou jí plné sály v některých museích, ale jen doslova v potu tváři, a to velmi nejistě, daří se dnes zjišťování její provenience, protože ona místa, ze kterých pochází, jsou dokonale vydrancována, takže neskýtají už žádné vodítko.

Zásadou národopisných pracovníků nebude tedy sbírati jen věci, ale spíše zprávy o nich, a bylo by skoro lépe, kde ještě padneme v domácnostech na význačný předmět, abychom jej raději nechali na místě a postarali se uvědomováním lidu

0 jeho zajištění a konservování a sami se spokojili podrobným záznamem, fotografií nebo výkresem. Odneseme-li si domů jen poznámky a budou-li hojné a důkladné, bude to stejně bohatá kořist.

Řekli jsme však, že nejde jen o památky věcné, nýbrž

1 o všechny jiné, které lze sbírati jen záznamy a z toho též plyne mnohostrannost a rozsáhlost našeho zájmu i národopisné práce. Na takovou, jak jest zřejmé, jednotlivec nestačí. Jest nezbytně třeba celé řady pracovníků, a to jest ostatně i výhodou, neboť