Rázovité a starobylé jest dále rybnikářství, které má zejména v jižních Čechách staletou historii. Je-li tu a tam něco zpracováno, není tím ani zdaleka řečeno, že nelze nalézti nové doklady. Zejména dokumentární záznamy nám chybí, neboť všechna dosavadní líčení jsou povšechná a často jen schematická.

Chov dobytka, případně drůbeže jest rovněž charakteristický, protože má svůj pradávný původ. Tu pamatujeme i na poměr člověka ke zvířeti a na domácí zvěrolékařství. Vzácné jsou zejména rukopisné sborníčky všelikých léčiv.

Produkty, které se chovem dobytka, a drůbeže získávají, uvedou nás opět v řadu rozmanitých oborů práce, zejména ? mlékařství a sýrařství, případně ? výrobě svíček. Nezapomeneme na zabíjačky, které jsou oblíbenou lidovou slavností. Chov ovcí znamenal dříve velmi důležitý obor, pohříchu dnes rovněž upadnuvší. Bude nutno zachytiti starý způsob provozování, život ovčáků, zpracování vlny atd.

Pěstování obilí, lnu a jiných plodin úzce souvisí nejdříve s mlynářstvím, které nás velmi mnoho zaměstná, neboť tu jest vše rázovité a zajímavé. Jak složení mlýna, tak způsob provozu a názvosloví a konečně i život mlynářské chasy. Namnoze se zachovalo také olejářství, nyní již hynoucí.

Při zpracování lnu a konopi ihned vzpomeneme na oblíbené přástky, na kolovraty a jiné nářadí, které nechybělo v žádné domácnosti. Pak následuje bílení domácího plátna, barvení a tisknutí a tu již se seznámíme s tkalcovstvím, zejména s velmi složitým tkalcovským stavem i starými názvy jeho součástek a způsobem práce. Uměleckou cenou zaujme krajkářství, u něhož se snažíme vyzvěděti jména motivu a nalézti nejstarší dokumenty.

Zpracování dřeva poznáme na pile, která jest významem svým blízka mlýnu, a nelze při tom pominouti dřevorubce a voroplavbu. Pak je tu šindelářství, kolářství, výroba hraček, dřeváků, dřevěného nářadí a spadá sem i pálení milířů a dobývání pryskyřice.

Nesmíme zapomenouti též na košikářství, někde velmi rozvětvené, a při každém z uvedených zaměstnání poznáme, jaké bohatství poznatků může nám poskytnouti.

Dále se zastavíme v kovárně, tomto středisku venkovského života, kde již kovář sám jest namnoze osobou důležitého významu a bohatých zkušeností. Prohlédneme jeho dílo, zejména ocelové kolky, kterými razí do měkkého kovu pěkné ozdoby.

Zužitkování zemin soustředí se kolem hrnčířství, které má svoji velikou tradici. Proto snažíme se sebrati veškeré zprávy o dílnách hrnčířských vůbec, ať stávajících neb zaniklých,,