čítání jmen před sjezdem do dolu se i na Kladensku hlásili horníci slovem »hier«, až r. 1870 na dole »Amelii« oznámil důlní Šatra horníkům, že jako Češi se mají hlásiti slovem »zde« a zdraviti se »Zdař Bůh«. Na Vaňovských dolech (nyní Pražské železářské společnosti) se tak dělo, ale na státních dolech zůstalo při starém zvyku. — Hunt, vozík, v němž je dopravováno narubané uhlí chodbami na povrch.

Jehlice. Při nabíjení prachem se vsunula do výše prachu a okolo ní se »ládovalo« železným »ládštukem« (nabíječem), na který se mlátilo handfaislem. Potom se vytáhla z díry. Nešlo to vždy tak hladce, někdy se přetrhla. Do povstalé díry po vytažení jehlice vsunulo se stéblo naplněné prachem. Kra-cička se používala ? čistění díry při vrtání. Viz též heslo: »Trhání uhle prachem«.

Ibrprůch,. viz heslo průlom.

Kahanec, hornická lampa. — Kají, viz heslo šrám. —-Kaslik, již neexistuje, jest nahrazen lopatou. — Kchajl, ocelový klín ke štípání uhle. —¦ Kdynk, odebírka vykonané práce důlním inženýrem. Dříve se konal jednou měsíčně a znamenal jakýsi svátek pro horníky. Po skončení kdynku se již toho dne netěžilo, jelikož horníci počítali, co za celý měsíc vydělali, důlní kluci se těšili celý měsíc na »kdynkovskou«. Kdynk byl pravidelně konán vždy prvního v měsíci. — Klemperna, viz heslo svíticí náčiní. — Korpus, na Kladensku válec, používaný na svazkách. Při spouštění vozíků svinuje a rozvinuje lano. Průměr korpusu řízen jest podle délky svážky, činí 1 metr i více. Válcem tímto jest prostrčena vele (osa), která na obou koncích leží v lágrech (ložiskách), jež jsou připevněny na dvou štemplech (břevnech). Korpus pozůstává z dřevěných destiček, dlouhých dva metry, jež jsou na koncích připevněny na dvě rozety (růžice); na každé straně jest jedna růžice, přečnívající objem korpusu. Rosety jsou vlastně dvě ocelová kola. — Krajčáky a špice. Za starší doby používány byly jen špice (špičáky). Každý špic měl svoji halmu (násadu neb topůrko). Horník za šichtu otupil až šest takových špiců, které pak odnesl ke kováři. R. 1876 byly na Kladensko dovezeny z Německa tak zvané prajzáky, z nichž se vyjímala toliko otupená špička a nasadila ostrá. Byla to velká výhoda, místo dřiny mnoha špicí i s topůrky nosil horník do kovárny jen špičky. V roce 1880 byly z Anglie do Čech dovezeny krajčáky navlékací se na halmu neboli štýl (násadu nebo topůrko). Konečně roku 1884 zavedeny byly patentní krajčáky, zvané nože, které se upevňují na halmu, opatřenou zvláštním pérem, klínkem a těmito nástroji pracuje horník dodnes. —¦ Krajcstreka, vít. heslo plotny. — Krampa, již neexistuje, jest nahrazena lopatou. — Kverk viz