heslo zamutovati. — Kukuk, viz heslo svíticí náčiní. — Kuple, spona. Nosili ji horníci u parádních fleků (kusů kůže nad sedací částí těla). — Kuplung na sailpóně (lanové dráze); může se připojiti lano a těžiti s více stran. — Kurt, viz heslo šlicování deky.

Ládštuk, nabíječ železný, používaný ? vrtání díry pro náboj, prachu společně s póry (nebozezy). Viz heslo »Trhání uhle prachem«. — Lágr, viz heslo korpus. — Lantruk, silný tlak země na prázdná místa podzemní, znatelný sesouváním půdy. — Les, viz heslo lusrajta. — Letnvand, název severočeský, na Kladensku skok neboli přehoz skalnatý, nikoliv lupkový (let-nový). Je to přelom uhelného ložiska. — LuftsacMa, větrací jáma. — Luftštreka, chodba od vzdušné jámy. — Lusrajta, trhlina neboli rozsedlina vyplněná lesí (mourem), procházející kolmo celou flecí a vodorovně probíhající celou frontou pilířů, ale nestejným směrem. Na Kladensku má název šmika, správně smyka, v kamenném (černém) uhlí sotva znatelná a proto nebezpečnější. Touto smykou rozdělený uhel se náhle sesune, kdežto uhel celistvý se při uvolňování láme, praská a tak upozorní horníka na nebezpečí. V hnědém uhlí jest lusrajta větších rozměrů, od jednoho centimetru až jeden milimetr silná. V dřívějších dobách obsahovaly takové rozsedliny v sobě mnoho vody, dnes jen trochu mouru. Neopatrným proražením takové lusrajty zaviněna byla r. 1879 na dole Döllinger u Osęka katastrofa provaleni teplé vody teplické do tohoto a několika dolů sousedních, při čemž zahynulo 21 horníků. — Lutna, viz heslo barfl.

Magacinér, viz heslo mančaft. — Mančaft, mužstvo (osazenstvo dolu). Na Kladensku v letech 1868—1870 bylo osazenstvo sestaveno následovně: tahači, děti od dvanácti let a mladiství dělníci. Musili míti kšandy (šle) s provazem asi 1%, m dlouhým. Byli přidělováni ? běháčům (fedrákům, nakladačům vozíků) ? tahání, ovšem jen tam, kde musil běháč s vozíkem jeti do vrchu (do štajchu). Běháč tlačil a tahač byl před vozíkem zapražen, aby z celé síly táhl. Od surového běháče býval často bit, jako kůň bývá bit od hrubého kočího. Odbíhači se říkalo hošíkům, kteří vozíky přitlačovali z jedné štace do druhé, až se tím způsobem dostal vozík pod jámu (šachtu). Bremzíři spouštěli vozíky do svážně. Hajrové (sekáči) měli za úkol nadělati forotu (zásobu) uhle, aby běháči mohli stále narážet (nakládat do vozíků). Cimrhajrové (důlní tesaři) pracovali toliko s dřívím. Důlní představenstvo bylo sestaveno následovně: derektor, který dohlížel nebo měl dohlížet na veškeré doly těžařské společnosti, inženýr řídil závod, štajgr (důlní), obrhajer (poddůlní). V kanceláři byli zaměstnáni: rechnungs-