Šlichajrové měli povinnost nechat na každé straně kurt (pojistný uzel). Tak to vypadalo ovšem jen dole, ve výši dvou metrů byly kurty proražené. Ibrprůch (průlom) bylo také šli-cování deky, avšak jiným způsobem. Když byla poddělávka hotova, šlicovalo se na první »hladkou« asi 4 metry do výše, pak se vyrabovalo dřevo a spadnuvší první deka se fedrovala (uhlí odváželo). Když komora byla opět prázdná, přikročilo se ? auf-rechtování, dělala se totiž do výše šachtička, a to v každém rohu (vinklu čili koutě) jedna. Když se přišlo na vrstvu letny, počali horníci, každý ze své šachtičky (vždy dva proti sobě) kopati ibrprůch (průlom), ponechávajíce si pod nohama jeden až dva metry silný podstavec, který se pak podle potřeby oslaboval. Potom se dynamitem deka odstřelila a spadla. Pod tuto druhou deku se již dříví podpěrné nestavělo. Deka se proto spouštěla na,dvakrát, aby se uhel lépe rozbil na menší kusy. Když se šlicovalo a spouštělo najednou, spadlo někdy vše v jediném kuse, takže nezbývalo, než poddělávati opět. Takto se dnes už nepracuje, nyní se vše trhá dynamitem. Na Kladensku se deka nešlicovala, poněvadž se kamenný uhel lépe láme. — Šlipr, viz heslo štách. — Šmika, viz heslo lusrajta. — Šnekpór, nebozez ? vrtání děr do uhle. — Šorf, viz heslo zamutovati. — Spermas, laťka, kterou si horník od prkna odštípne v potřebné délce. Dvě takové laťky se položí na sebe, měří-li se nějaký prostor potom podle potřeby jednu laťku povytáhne nebo sesune. Každá taková laťka má sama pro sebe název špermas. — Špery, viz heslo fankcajk. — Špráce, odpěry, nejvíce užívané v záseku při šlicování deky. — Bpringle, obdélný kruh u vozíku (hunta), za který jest vozík zvedán. Název z Kladenská. Špůrlatě, v severních Čechách dřevěné linky, po nichž se klece v šachtě ženou dolů i vzhůru. Na Kladensku mají název špůry. — Šour, ložisko pro kopnu, vysekané sekerou do půlkruhu na hlavě štemplu. — Špůry, viz heslo špůrlatě. — Šrám, zářez při zoule nebo při fiřtě (viz hesla zoul a fiřt) býval hluboký jako šlic. Tomu se říkalo průsek neboli ort obdělaný. Prostředek se potom rozštípal kajlem (klínem), a když s tím byl horník hotov, řekl: mám uděláno. Tím způsobem však se dnes už ne-doluje. Na kamenném uhlu v Kladně se dělalo na štrece o jeden šrám méně: na každé straně obděláno: šlic a šrám uprostřed. Hořejší část slula fiřt (strop), dolejší štros (lavice). V severních Čechách se štrosu říkalo bank. Kladenské uhlí se dalo oddělit od stropu i od spodku lépe klínem než uhlí hnědé, proto nebylo zapotřebí dělati hořejší i dolejší šrám. Stačil ? rozdělení vrstev lépe šrám jeden. — Štáďlo, název z Kladenská, truhlice asi 80 cm dlouhá a 60 cm široká. Do ní si horníci ukládali svoje věci (olej, lampu, zimní kabát, ba i střelný prach a