keramiky. Nepřikládala se tomu důležitost a sběratelé sháněli a kupovali už jen hotové nádoby. Z historie techniky džbán-kařského řemesla jest velmi důležité, čím se krásně malované »riady« kdysi hotovily. Dnes již ze starého džbánkařského vercajku nic neseženeme, neboť je někde už 50—-70, až 100 let tomu, co se řemeslo v bývalé dílně neprovozuje. Jaký osud potkal onen všechen vercajk po zastavení výroby? Dřevěné kruhy i »místa« byly většinou spáleny, desky, na které se kladlo »utočené« nádobí upotřebeny na »povaly« (stropy) a chlévy, z »plátů«, »flastrů« a cihel pecových se vystavělo kus zdi a p. Hliněné formy vyhozeny, sádrové se rozbily a houf dědinských kluků jejich úlomky psával jako kouskem křídy po vratech a stodolách.

Tak vyšel džbánkařský vercajk na »psí triciatku« — na nic (jak se v Modre říká) a dnes, najdeme-li náhodou ve starém železe nebo v rozbitých krámech za komínem některého domu džbánkařského nějaký ten »šín«, »traklin« nebo »kul-mik«, málem bychom nevěděli, ? čemu se upotřebily při řemesle džbánkařském.

Je potěšitelné, že přece se našli staří poctiví džbánkaři z těch nejposlednějších, kterým bylo líto zničiti a zahoditi ty věci, kterými kdysi oni a řady jejich předků vydělávali chléb vezdejší, a zachovali nám je do dneška. Je to především »nebohý« (zemřelý r. 1929) Martin Kitta, džbánkař z Bolerázu, poslední džbánkař z habánského rodu Odlerů — Rafael Odler z Modry, milá »bábenka« — džbánkařská vdova Marie Odle-rová z Dechtic a t Jan Konečný, džbánkař a rodák dechtický, v Modre naposledy pracující.

Znaje velmi dobře historické domy džbánkařské v západním Slovensku, zabloudil jsem na »poval« (půdu) starého vrštatu známých džbánkařů Kittů v Bolerazi a tu při komíně ve starých škarbalech, rozbitých kachlích, »kukurici« a slámě nalezl jsem různé části džbánkařského vercajku, jako: formy hliněné i sádrové, pechetále, kredle, dřevěný šín, úlomky pernic a plátů, formy na ouška a p. V kůlně pod sudem s obilím objevil jsem starou »šajbu« kruhovou, která tu sloužila za podklad a štípaly se na ní kdysi polínka. Musím podotknouti, že kdo není »od řemesla«, ušlo by mu mnoho maličkostí, patřících ? džbánkařské výrobě. Po celé půdě vyhrabával jsem ze slámy rozbité a celé formy hliněné i sádrové »na lavóre«, míse »na maso« a »šalátové«, nebo formy »šlinglovaných« hlubokých mís na omáčku a p. Potom pěkně modelované formy bočních a předních stěn na kalamáře, kterých se hodně vyrábělo v Bolerazi v XIX. století.

Je velmi zajímavé, že hotové už omalované mísy, vytlačené