ojedinělým městem takovým. Následky války třicetileté přinesly však hodně vystřízlivění a ryba stala se hledanějším pokrmem a snad i pochoutkou poměrně levnou. Když pak Janu Frant. Bruntálskému z Vrbna, nevlastnímu synu paní Alžběty Polyxeny, vdovy po Václavu Bruntálském, dostalo se od této panství fulneckého, zřídil zmíněný nový majitel nedaleko zámku dva rybníky, zvané Šmikovskými (též psány Švihov-skými), a brzy potom nad nimi ještě jeden, o který r. 1690 veden spor s místním klášterem augustiniánským.

Nejstarší rybník byl u Domácího mlýnu pod vrchem zámeckým. Mladším rybníkem byl onen zvaný »Nový rybník« u Hladkých Životic, který byl mnohem větší, vždyť vynesl ještě za Václava Bruntálského r. 1644 na 1745 zl. 24 grošů za ryby. Ležel se značným haltýřem u »Chmelného mlýnu« Ondry Li-bišera. Proto, psán jest místy též jako »Chmelný rybník«.

V druhé polovině stol. XVII. bylo tu celkem šest rybníků.

0 rybníku u Domácího mlýnu nemáme kloudných zápisů a jen nepatrné zmínky o něm nechávají tušiti toliko nepatrný výnos z něho v časech pozdějších. Od r. 1653 uvádí se již jen haltýř u Domácího mlýnu, o rybníku zmínky není.

Mimo uvedené náležely ? panství též »Starý rybník« u Studénky a tři rybníky v Paskově, avšak výnos těchto v celku rovnal se r. 1644 přibližně jenom skrovné polovině výtěžku z Nového rybníku u Hladkých Životic. Paskovské rybníky sluly »Nerzila, Starý hurt a Piljka«.

Jak z polohy rybníků souditi lze, nacházely se tyto obyčejně při mlýnech, a to z pochopitelných příčin. Jednak mlynář neměl potíží s vodou, o kterou pečovala ve vlastním zájmu vrchnost, jednak byl mlynář laciným a ještě nejspolehlivějším hlídačem. Někdy si ovšem ta mladá čeleď z mlýna zataškařila a nějakého kapříčka na věčnou oplátku si vypůjčila — ale pan otec nesměl o tom věděti. Možná, že i on si časem sám za-taškařil, bývali mlynáři vesměs kopy vykutálené, a na jednu rybu nepřišlo, kdož může něco dnes říci, aspoň nečteme nikde, že bylo udavače, tím méně soudce. Budiž jim toho přáno, však bývalo těch služeb panských až do sytosti, a pan otec i tu čeládku psí u sebe chovati musel, a to hned několik honících psů

1 chrta nějakého, vše živiti ze svého a z mlýnu sypat mimo to sto měřic žita. Mlýn byl vždy volný, prost všech robot, ale ty dlužby panské a deset procent laudemia, poplatku z převodu mlýna, vyvážily dobře tu volnost až do krajnosti.

I ? rybolovu býval mlynář se svou chasou přibrán. Lov dál se vždy bez veškerých okázalostí, aspoň nečteme ničeho o tom, a ryby prodávány ihned na místě. Co se neprodalo, šlo