1743), jež měla úřední název »?. ?. Majolika-Geschirrfabrik«, zatím co manufaktury toho druhu v Německu se důsledně zvaly buďto »Fayence-Fabrik« nebo »Porcellein-Fabrik«. Název »fajans« (fayence, faience) objevuje se u nás ještě později, až asi tak od konce 18. století. Používáme-li ho dnes důsledně, pak se tím přizpůsobujeme terminologii, obvyklé v odborné literatuře francouzské a německé.

Inventární záznamy jsou převzaty z práce Fr. Hrubého o moravských novokřtěncích, »Selské a panské inventáře v době předbělohorské« v »Českém časop. historickém«, roč. XXXIII., 1927, str. 279 a 295. Tento vynikající znatel doby bělohorské přihlíží ? jedné stránce jejich v každém směru nejvýš zajímavého zjevu, ? jejich hospodářské a průmyslové činnosti, až dosud přehlížené. Na četných konkrétních příkladech, vytěžených z původních, do té doby namnoze nedotčených pramenů, zvláště pak z protokolů komisí, které po bitvě na Bílé hoře prováděly inventarisaci šlechtického a měšťanského jmění, propadlého konfiskaci, ukazuje Hrubý, jaká skutečně byla práce těchto náboženských sektářů a jaké byly jejich pracovní vztahy k zemi, zejména na poli jemnější, t. j. umělecko-řemeslné výroby. Přesvědčujeme se„ že huterovci měli za svého pobytu na Moravě vynikající účastenství na hospodářském a průmyslovém životě země a že to byla především prvotřídní jakost a vynikající umělecké provedení jejich výrobků (zvláště prací nožířských, hodinářských, výrobků fajansových aj-.), jež jim získaly a na dlouhou dobu zajistily přízeň, oblibu a také mocnou ochranu i těch nejvýznamnějších představitelů soudobé společnosti. — Všechny zde uvedené inventární záznamy pocházejí z doby 1621—1624; všechny inventáře jsou dnes uloženy v zámeckém archivu v Mikulově.

V československých a také ovšem v zahraničních uměleckých sbírkách, veřejných i soukromých, zachovala se bohatá řada fajansových nádob, které se s témi literárními zprávami a doklady o huterské fajansové produkci z konce 16. a z prvních desítiletí 17. století, jež černohrský uvedl v 1. kapitole této úvahy, srovnávají tak dokonale, že je velmi pravděpodobné, že tyto fajanse jsou těmi hledanými výrobky huterskych hrnčířů (obr. 2—35).

Především se shoduje doba: většina těchto fajansí je opatřena letopočtem, jenž určuje dobu jejich vzniku. Nejstarší z nich nese letopočet 1598 a další postupně následují až do třicátých let 17. století. Zde ovšem řada nekončí, nýbrž vine se dálejnepřetržitě po celé 17. století.

Jestliže majetkové inventáře zaznamenávají nejčastěji t. zv. »š á 1 y«, t. j. prolamované misky s nohou, pak shodně s tím