Předchozí 0250 Následující
str. 247

jsou nádoby tohoto tvaru nejpočetněji zastoupeny v památkovém materiálu, jak již ostatně bylo poznamenáno. Mají široký klenutý okraj, mřížovitě, srdcovitě a různě jinak, složitěji a bohatěji prolamovaný; pevná plocha středu, na níž je umístěna výzdoba, je obyčejně mírně vypouklá; spočívá na nižší nebo vyšší nožce, obyčejně zvonovité rozšířené, hladké nebo profilované (obr. 2—13). Hned za ně se počtem řadí džbánky s obloukovým uchem, o nichž se v inventářích rovněž činí zmínka


Obr. 2. Sborník E. W. Brauna: Dr. Karel Černohorský, Počátky Habánských fajansí, 1931: Zámek v Roudnici n. L.

(obr. 17, 19—28). I při jejich početnosti není dvou, které by měly úplně týž tvar, všechny však obměňují základní typ džbánku s koulovitě nebo melounoví tě vydutým tělem. Ty vyšší, štíhlejší, mají válcovité, směrem ? okraji mírně se rozšiřující hrdlo a na přechodu v tělo prstenec nebo aspoň ostrou hranu a pod nimi mělký žlábek. Zde bývá také nasazeno ucho, jež se obloukem sklání ? tělu asi tak v místech největšího vydutí. Džbánky a nádoby příbuzného tvaru, jako na př. válcovitá konvice q mírně prohnutých stěnách s obloukovým uchem z roku 1617 ze sbírek berlínského »Schlossmusea« (obr. 29), mívají


Předchozí   Následující