Hospodáři přiváželi pastýři zdarma dříví a seno. Když přivedli krávu ? býku, dostal pastýř čtvrt bochníku chleba.

Placen byl dílem z příjmů obecních, dílem od hospodářů samých. Dobytka bylo hojnost, zvláště ovec. Těch na příklad u nás bývalo až na dva tisíce kusů. Proto pastýř, který neměl četnou rodinu, byl nucen držeti si pomocníky. Dobytek pásl pastýř na několik houfů. Hovězí dobytek zvlášť, taktéž vepřový zvlášť, který obyčejně pásl chlapec, zvaný »sviňáček«. Ovce pásly se ve dvou až třech houfech. Mimo to též pásaval u nás pastýř hříbata.

Hovězí dobytek počal pastýř pásti tehdy, když již dosti trávy na jaře ze země vyrazilo, aby se trochu napásl. Nikdy však nevyháněl po prvé uprostřed nebo na konci týdne, nýbrž vždycky v pondělí, ať to byl týden kterýkoli a v kterémkoli měsíci.

Od té doby byl dobytek svěřen péči pastýřově a tento učiněn byl zodpovědným za všechnu na něm škodu. Měl jej chrániti před úrazem i onemocněním a střežiti, aby vydán nebyl škodlivému působení zlých lidí a čarodějnic. Tomuto úkolu dostáti pastýři dovedli, vždyť i u nás, právě jako na Moravě se o nich říká, že »umějí více, nežli chleba jíst«.

Jakmile stane se něco dobytku, ať jest to následek nemoci nebo čárů, běží se ihned pro pastýře. Pastýř ví si hned rady, zná různé prostředky, zažehnávání a zaříkadla, má nasušené byliny léčivé a jiné s tajnou mocí, potřebné ? zažehnávání i ? čarování. I při lidských nemocech jde se ? němu pro radu.

Pastýř vyhání dobytek na pastvu po prvé vždy v pondělí, proto v neděli již činí přípravy. Přípravy ty konají se zcela tajně, beze svědků. Pastýř koupí od řezníka telecí hlavičku a spárky (nožičky), též za tři krejcary hovězího masa. To vše nesmlouvá a bére do holé ruky a vloží do nového nepotřebovaného hrnka,, který též kupuje, nesmlouval a nebral do holé ruky.

Druhý den, tedy v pondělí, jde před sluncem východem za ves na tu cestu, po které se dobytek na pastvu honí a zakope tam uprostřed cesty hrnek se vším do země.

Pak klekne na straně cesty tak, aby obličejem napříč přes cestu hleděl, namočí věchýtek slámy ve svěcené vodě, stříkne jím napříč přes cestu a řekne: »Ve jménu Ducha svatého za-žehnávám já (Josef Prokeš) dobyteček. Vyháním vás doby-tečku na zelenou travičku, abyste jí požívaly, tělo na se braly a užitek dávaly. Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého odháním od vás všecky kuřice ą čarodějnice na hory a doly, aby vám pokoj daly, užitku nebraly. K tomu mi dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý.« Amen se nesmí říci. Toto