Když jede chasník na jaře orat a děvečky jdou po prvé na trávu, polévají se navzájem vodou, aby nebyly línými.

Ať koná se jakákoliv práce na poli, než počne se dělati, říká se: »Pán Bůh buď mi (nám) spomocníčkem.« Když s polí se sklízí, říká se: »Pán Bůh buď nám spomocníčkem a dej nám ve zdraví z daru toho požívati.«

Než hospodář počne síti, maje již obilí v rozsívce připraveno, řekne: »Pán Bůh buď mi spomocníčkem. Pán Bůh tě tu rozmnož, ochraň a požehnej.«

Rozsévač, má-li pšenici síti, dá si tři zrnka pod jazyk nežli rozsévati počne, aby nebyla pšenice snětivá. A po celou dobu, co rozsévá, nesmí promluviti, ani na pozdravení (»Pomáhej Pán Bůh«) nesmí odpověděti (»Dej to Pán Bůh«).

Aby pšenice snětivá nebyla, některý hospodář, než rozsévati počne, řekne: »Pšeničko, buď čistá jako Panenka Maria byla čistá.«

Když na Bílou sobotu pálí v kostele Jidáše, béřou si lidé z toho ohníčka několik uhlíků. Na jaře, mají-li síti pšenici, roztlukou uhlíky, vsypou do pšenice ? setí připravené, promíchají a ještě pokropí svěcenou vodou. Pšenice není pak snětivá.

Aby proso snětivé nebylo, zapálí se vích slámy a proso se plamenem z víchu šlehajícím prosypá.

Naučení pro hospodáře z rukopisného Verbáře: Nejprve za Božské požehnání žádej. Při setí obilí čistě se chovati máš, aby pšenice, proso, ječmen a oves snětivy nebyly, ruce čistě umýti máš a rozsívku ani holou rukou utírati nemáš, nýbrž šátkem, neb takový hospodář sám sobě snětivost činí. Všechno obilí nikdy nevysej a jen dost malou hrstku domu přines. Za druhé: Z jara, když se země kouří a pára z ní jde, nesej do té země, počkej, až ji slunce obejde. Nebo když se do té páry seje, sílu a moc tomu obilí pára odjímá a malý užitek dá. Za třetí: Který den je mlha, žádné dobré setí není. Za čtvrté: Strniště po hrachu a po prose zoráno býti má dva nebo tři dni na schodu měsíce (když měsíce počne ubývati). Za páté: Když od západu nebo půlnoci vítr věje, žádné dobré setí není. Za šesté: Když sobě nachystáš pšenici ? setí, vypůjči si od hrobaře motyku, kterou hroby kopá a prohrabej jí pšenici, byť byla třeba snětivá, snětivost se zvrhne. Jest to zkušená pravda!

Když se obilí domlácí, ten, kdo poslední cepem uhodí, říká se, že zabije »čubu«. Ten musí dáti na pití.

Aby housenky hrách a jiné obilí nežraly: Zastřel v březnu vránu, utrhni jí hlavu a usuš ji dobře. Když budeš mět síti, tu hlavu hoď do obilí a obilí dobře promíchej.

Aby ti vrabci obilí nežrali, vezmi slepého vrabce a spal ho