Předchozí 0293 Následující
str. 290

9. V chrámu Páně zle řádili, ohavné věci činili, hlavy Svatým stínali, neb oči vypíchali.

10. Tak obrazy na oltáři, rozedrali jako žháři, kostely jsou pálili, vše zlosynství tropili.

11. Kněze jsou tam polapili, přehrozně jsou ho ztýrali, pak u kostelních dveří nožema po něm měří.

12. Jedni za vlasy ho rvali, druzí břich mu rozpárali, na jeho křik nedbali, tak ho zhynout nechali.

13. Nechť je prosil, neb zaklínal, v bolestech již celý zsínal, tak ho zohaveného utkloukli ubohého.

14. Po městě pak zle řádili, ženy a dcery tepali, na to musil hleděti, muž i otec mlčeti.

15. Na tom všem ti ukrutníci, dost neměli ohavníci, i nevinné děťátka, vraždili ubožátka.

16. Děti matkám jsou odňali, ukrutně vejpůl rozsekali, na ulici vyvrhli, psům za pokrm předvrhli.

17. Po všech těchto ukrutnostech a spáchaných ohavnostech, ubohý lid zabili, a město zapálili.

18. Všecken nářek, bědování, kvílení a naříkání neobměkčí jim srdce, jen rozdráždí je více.

19. Pomodleme se, křesťané, by naši statní Slované nad nimi zvítězili, Maďary pokořili.

20. Aby Pán Bůh svrchovaný hájil a chránil Slovany od nepřátel záhuby, ať zlosyny zahubí.

3. Nová píseň. Truchlivé a žalostné loučení rodičů, žen a dětí. Pro nové bojovníky proti Uhrům. V Praze 18Ą9. (Zpívá se jako: »Srdce nejfalešnější.«)

1. Ach žalostní a lítostní časové nám nastali, nevíme, co dočkáme, jen to, co jsme přečkali, jdou nám z daleké krajiny, přežalostné noviny, jaký hlad v uherské zemi mnozí lidé snášejí.

2. Ach my Čechové ubozí jsme ve velkém zármutku, Hospodin nám trestem hrozí, nechcem se lepšit vskutku, ach čiňme pravé pokání, neb je Bůh rozhněvaný, by odvrátil hlad, mor, vojnu, dal nám leta pokojná.

3. Všude jen pláč, naříkání žalostně se rozléhá, a po celé zemi České do zbraně se svolává, staří rodiče nebozí své dítky dát musejí proti Uhrům na bojiště, by tam svou krev cedili.

4. O Bože! drž sám svou ruku nad všemi bojovníky, Ty víš, v jakém jsme zármutku pro své nebohé dítky, srdce div se nerozpukne při truchlivém loučení, když každý den milí Češi do Uher zasílají.

5. Děkuju vám, můj tatíčku, za všecku péči vaši, zaplať


Předchozí   Následující