str. 301
v Praze, 1710: O Božích Mukách. V Čechách nejvíce rozmnoženy, a po cestách, jako i na Branách městských postaveny sou od knížete Boleslava Milostivého na přímluvu a napomenutí svatého Vojtěcha, biskupa Pražského, aby města křesťanská byla od pohanských rozeznána, jako i aby tudy přetrženy byly všelijaké čáry, kouzla, ano i modlářství, které pohané ďáblům, zvláště na rozcestí, činili. Jako i proto, aby pocestní lidé, tehdáž ještě málo vyučení, a nedávno na křesťanskou víru obráceni, patříce na všelijaké obrazy v Mukách Božích vymalovaný, ptaly se jiných, co to znamená. A tudy aby se víře křesťanské dokonale naučili. Ti pak, kteříž již dostatečně vynaučení sou, aby tím častěji přehořké umučení Krista Pána sobě připomínali, za ně děkovali, je Bohu Otci za své hříchy obětovali. A aby se upamatovali, jak jest Kristus Pán za nás na tomto světě těžkou cestou šel, a mnoho vystáti ráčil, až došel šťastného konce života věčného; že i tak my v tomto putování zdejšího života bídného nemáme očekávati samých rozkoší, ale s Kristem Pánem nésti kříž, až se dostaneme do věčného odpočinutí. Pocestní také skrze pohledění na Boží Muka, jestli pro unavení jsou v žízni, tedy upamatujíce se na žízeň Krista Pána, snáze ji ji trpí, a Kristu Pánu obětují; jako i kteří těžká břemena nesou, spomenou, jak těžký kříž Kristus Pán pro nás nesl, a jemu za naše vykoupení poděkují. Zločinci také, když z města na popravu jdou, zastavují se u Božích Muk, a spomína jí, že Kristus Pán byl pro nás z města na ohavnou smrt veden. Tak také na mnohých místech, když mrtvá těla ? hrobu nesou, aneb vezou, zastavíce se u Božích Muk, za ně se Pánu Bohu modle jí; ano i kde kostela neb hřbitovu posvěceného nemají, při Božích Mukách se pochovávají: neb skrze svatý kříž, a skrze Boží Muka i to blízké pole a obilí požehnáno, ano i ochráněno bývá. V Křížové pak dni procesí se ? Božím Mukám vede, a tu se modlitby konají, a osení se požehnání dává: jako i když poutníci na některá svatá místa putují, při Božích Mukách se zastavují, a pokleknouc se modlejí. Když se nám udá minouti některá Boží Muka, sejmouce klobouk, můžeme Krista Pána takto pozdraviti: »Ježíši Synu Boha živého, smiluj se nad námi.« Aneb nějaké jiné pobožné pozdravení, neb vzdechnutí učiniti, svatým křížem se požehnati a říkati: »Od nepřátel našich, vysvoboď nás Pane!« Slušné také jest, abychom tehdáž znovu cestu a práci svou Pánu Bohu obětovali, a dobrý svůj oumysl, kterým sme tu cestu začali, zase obnovili. Figury takových Muk máme v Starém zákoně v 4. knize Mojžišov.: v 2. kap. Hada měděnného pověšeného na dřevě, na kterého kdo jen pohlédl, uzdraven jest. Hůl Mojžíšovu, Hůl Aronovu, Hůl Jakobovu.« Čeněk Zíbrt.
|
|
