str. 302
Fajermon (bludička). Zemřelý hanácký spisovatel Fr. K. Křen ve II. svazku svých spisů Veselé hanácké příhody (v Brně 1923) na str. 52 (Jak chetale stréček Dratva »Fajer-mona«) vysvětluje: »Fajermon«, z německého Feuermann (Irrlicht), bludička nebo jak též lidé říkají »ohnivý muž«. Jsou to plyny na půdách bažinatých, jež se snadno zapalují a hoři pak jako malá i větší světla; proud vzduchu je odfukuje s místa na místo; mnohý už za tmavé noci šel za těmi světly, domnívaje se, že přijde ? příbytku lidskému, šel s pravé cesty — a odtud tedy jméno bludička. Kdo vykládá tyto názvy v lidovém podání? Rud. Janovský.
Slibka, Slibky. Čas. Mat. Mor. 1870, str. 130, v knize: Národní pověry a obyčeje v okolí Rožnovském na Moravě, sebral ?. ?. Kulda, č. 106. »Slibka jest duch takové ženštiny, kteráž za živobytí svého milenci svému věrnost přísahou ztvrzenou zrušila, a tudíž po smrti ve způsobe bílého, libě zpívajícího ptáka v horách se ukazuje. Člověk nesmí toho zpěvu poslouchat, sic by se omámil a hluboko do hor zašel. Jedni ji ve dne mile zpívati, jiní pak v noci túkati slýchají; nesmí se jí však žáden ohlasovať a na ni túkať, neboť by ? němu přišla. Kravářky na pastvě nebo známí v lese v předvečer na sebe túkají.« — Podobná pověra, jak lítají Slibky. Srov. Čas. Mat. Mor. 1875, str. 83: Národní pověry a obyčeje v okolí Rožnovském na Moravě, sebral Fr. Bayer, dodatky ke Kuldovi v Č. M. M. 1870 a 1871, č. 1. »Slibky létají jen po horách vysokých a sice v té způsobe, jak byly za živa na světě hezká děvčata. Přivolá-li člověk Slibku, přinutí ho ona, že s ní musí tak dlouho tančiti, až je po něm. Jedenkráte se stalo, že jeden drvař dělal drva v horách. V noci si složil velký oheň a nocoval tam. Jak při tom ohni ležel, tu Slibka létala v těch horách a dělala »Hu-huhu!« Tož on to též udělal u toho ohně: »Huhuhu!« A ona tam byla hned při tom ohni: »Když jsi mne volal, tož jsem už tu. Včil půjdeme tančit!« Vzala ho do toho tancu a tož s ním tancovala, až mu nohy udrala. Jak už neměl noh, zahodila ho a ztratila se. A po chlapovi též bylo. Slibky tak dělají, tož se jich bojí každý.«
Kdo zná a jak vykládá pověsti o Slibkach?
Zdena Hochová-Brožíková.
Klekanica. Klekanice jest stará, bezzubá, ošklivá baba o berle, při každém kroku jednou nohou kleká a druhou jde, takže od této klekavé, zdlouhavé chůze má své jméno. Chodívá po večerním klekání po návsích a sbírá malé děti, které ještě se venku potulují, do měcha. (Fr. Bayer, Čas. Mat. Mor. 1875, 92.) Kdo zná a jak vykládá pověsti o Klekánici?
Zdena Hochová-Brožíková.
