str. 303
Kuklík. Kdo zná doklady a jaké podá výklady názvu: čert kuklík? Srv. Hanuš, Výb., 36, Kázání litoměř., univ. bibl. v Praze, signatura 11, F. 3, 1. 188: »Umieť ďábel i v kápi papežskou obléci, ... kdo toho k u k 1 í k a pozná«; 1. 204: » . . super sedustorem naši poslední hodinku, quia et in morte nastrojí čert svuodce, k u k 1 í k a, pikousa!« Čeněk Zíbrt.
Polednice, Południce, Poledníček. Jungmann, Slovník, pod názvem Polednice: »Příšera polední, dle domnění sprostáků u vichru v prachu létající. Byla pověra, že co stará vdova neb babizna, protož u Čechů také Bába sloula, po vsích chodila a toho, který se jí neklaněl, přes nohy bila. Byla ta příšera však i mužského pohlaví; nebo se říká: Poledníček jej honil. Ne-dala-li by se pověra takto vysvětliti, že u zvonění o polednách ? modlitbě pravoslový křesťan mnohého nedbalce nevšímavého přes nohy hodil neb ke kleknutí donutil.« (Také A. Jungman, Krok, 1831, 350). — Kde vypravují o Polednici, Poludnici a Poledníčkovi? Zdena Hochová-Brožíková.
Bujnica. Na Holešovsku doporučují od kýchání uvařit si bujnicu, čaj ze sušených jahod i s plodem. Kde se ještě tento zvyk udržel? Rud. Janovský.
Směs.
Diví muži... »Kdy dítě snu nemá. Vzíti u večer dítě, dyž by ho měl položiti na ruku, jíti s ním k voknu, s kterýho by se mohlo k lesu hleděti, byť dosti daleko byl, říci takto: »Divímuži, divizen y, divíděti, vzalistetomuto dítětispaní, vemte m uzasenespaní! Navraťte mu zase krásný spaní!« A to potřikráte tak říci, naposledy říci: »Pán Bůh dej, aby pokojně spalo. Též lípě ji bejvá, že zase spějí.« Rukopis knihovny universitní v Praze, signatura 17. D. 4., str. 80. Čeněk Zíbrt.
Svatební tanec hanácký, honiti kota. Mimo jiné staré zvyky, jak je řídíval starosvat, byly v Tršicích při svatbě provozovány »Kote«. Jakmile zvolal starší mládenec »kote«, ihned mládenci a družičky se pochytali za ruce a všichni i hosté museli z hodovní světnice ven, nebo je starosvat metlou vyhnal. Starší mládenec je pak vodil křížem krážem, přes překážky a mnohdy museli prý i oknem lézt a po střeše kůlny choditi. Při tom hrávala hudba mírný pochod. Po svatbě odváželi nevěstu do nového domova, při čemž objížděli s velikým hlukem okolní osady. Vpředu jel krytý vůz, kde měli stříkačku a bečku vody. Dále jelo kolo, na němž vycpaný hastroš Andrések točil se s postavou ženskou, s Kačenkou. Konečně jela nevěsta s výbavou a
|
