Sv. Anně zapalovali svíčky proti souchotinám. Dlím na léčení v Mariánských Lázních, a zde jsem zaslechla průpověď, jež mne jako čtenářku »Českého Lidu« zajímala a snad bude zajímati i Vás. Pravila prostá žena, Češka, o druhé: »Chodila ? svaté Anně (poutní místo u Plané) zapalovat svíčky vzhůru nohama.« To znamená, aby se stal právě opak toho, zač tam pálila svíčky její sokyně. Proti plicním chorobám: Tři vajíčka postavit špičkou dolů do hliněného hrnku a zalít je šťávou z vymačkaného citronu. Do tří dnů má se skořápka vajec v citrónové šťávě rozpustiti, do toho se zamíchá cukr a užívá.

Trypák. V ústech nejstarších pamětníků z okolí mlázovic-kého (v Hořicku) ozývají se ještě zkazky o »trypáku«. Sluli tak do let asi třicátých vymetači tak zv. prskových krbů, čili »prsků«, jak dosud v sušírnách je vídáme. Ale v užití lidovém přenesla se na ně úloha strašidelná, zastávali tehdy místo našich bubáků. Zejména dětský svět jimi strašen. Jako dosud na nezvedené dítě volá se bubák, tak strašila tehdy matka své dítě: Že na tebe pošlu trypáka! — Vidíš, trypák 'de! — Vem' si ho, trypáku! a pod. Ovšem, o nějakém významu mythologickém řeči tu býti nemůže, zrovna jako ne u našeho bubáka.