peníze, čili zbytek trhové ceny, spláceny byly v 17.—18. století na 40—50 ročních lhůt, počátkem 19. století na 15.

Hospodáři na tomto statku byli: 1701—1737 František Frýdl, 1737—1773 Pavel Frýdl, 1773—1808 Václav Flídr (již ne Frýdl), 1808—1845 Václav Flídr, 1845—1874 Jan Flídr, vždy synové hospodářů, které si odstupující hospodář kšaftem vybral. Poměry jsou úplně podobné těm, jaké na všech statcích selských na Litomyšlsku v stejných dobách panovaly. Byl-li nástupcem hospodáře některý mladší syn, dával ostatním starším bratřím několik kop za »ustoupení«. Statek vždy otec synovi prodává, kšaftem určuje, kdo ze synů má ho koupiti. Statek tvořil nedílnou jedničku.

Počasí a povětrnost hospodářství při nastoupení Frant. Frýdla ani později nesloužily. Zápisky praví: »V roce 1692 začalo být draho, roku 1693 přišly ten týden před sv. Bartolomějem kobylky. Ty kde padly, všechno do země vyžraly, obilí kde jaké zastihly, zničily, takže korec žita stál na trhu půl sedma zlatého. Velmi mnozí hlaviny, řasu na »chlíb« mleli a z toho potom stonali a mřeli. Roku 1694 v advente sněhy padly a až přes Velikonoce ležet zůstaly, takže věrtel žita byl za tolar a pšenice a hrachu tolar 10 kr.«

V roce 1695 když se žita počala metat, přišly mrazy, žita pomrzla, až zbělala, že z mandele se sotva čtvrtce namlátila, časy po celý rok nebyly, do sv. Václava nebylo ani obilí sklizeno pro deště. Potom z toho obilí ani chleba péci se nemohl. V peci se v hromadu spekl, z pece se dobýti nedal, musili ho nechat v peci až vychladla, potom se do pece vlezlo, tam se chléb rozkrájel a potom po něm lidé stonali a byli jako opilí. Roku 1696 o masopustě chodili lidé již bosí, krásně bylo a všude obilí sie zdálo, že pravili staří hospodářové, že takovou ourodu ještě nepamatují, ale zase po třikráte potlouklo. Na sv. Víta, na sv. Janaťu a po svatém Bartoloměji ten čtvrtek.« Ovsa, co měl Frýdl setého po třech verteilen, namlátil tři čtvrtce. V roce 1698 na květnou neděli byla velká povodeň, přišlo prudké tání. V roce 1700 byl korec žita za 5 zlatých. V roce 1701 při nastoupení hospodářství bylo tak zle o píci dobytku, že se staré došky, mnoholeté, se střech strhovaly a mlátily a z nich pak sekaninu řezali. Šít (otep) slámy byl za 6—7 kr., otýpka sena ve váze 20 liber za 6 kr. a nebylo možno ani koupit.«

V roce 1702 byla úroda pěkná, žita i pšenice se dobře vychovaly, též následující leta byla lepší, ale roku 1712 dne 10. a 11. září přiletěly opět kobylky od Moravy a to v tak velkém množství, jako když se sníh chumelí a veliké jako prst a měly 6 křídel. Při kostelích na ně zvonili rovně jako proti mračnům* kde zvonů (neměli, topili v poli, na bubny tloukli, stříleli a za-