haněli, jak mohli. Vyhubily zase všechno a proto r. 1713 bylo opět zle o píci, šít slámy byl za 3-—4 kr. a protože také obilí vyhynulo, spadl 20. dubna sníh, »naďál záměti« a ležel přes týden a opět došky se trhaly a řezaly dobytku. A zase mleli lidé hlaviny na »chlíb«. Na to nastaly opět příjemnější časy a leta úrodnější, až roku 1723 kupovalo se žito věrtel za 12 kr., ječmen za 10 kr., oves za 8 kr.

Poměr poddaných a vrchnosti po selké rebelii r. 1680, jejíž příčinou byly nebývalé roboty ? novým dvorům a to, že ovčáci panští všude po selském pásli, se upravil tak zvanými »gnaden punkty« jakž takž snesitelně a byl počátkem 18. století dost vlídný. (Viz můj článek: Národní listy, roč. 1898.)

Zato tím tíživě ji dolehly na poddaný lid náklady války o dědictví španělské, zejména různé akcízy. Povídají o nich zápisky: »Leta páně 1709 dne 20. januarii začal se aksis, ta metla Boží, která notně mrskala. Hned se musilo ze všeho dávat. Ten první rok z koní tažných dávalo se po troníku, druhý rok již po 2 krešlích. Z krav první rok po 2 krešlích, druhý po 2 krejcařích a to každý měsíc. Druhý rok dávalo se z drůbeže, z husy, ze slepice po jednom krejcaru při svatým Martině. Z imeliva z korce 10 kr. Žádný nemohl nic prodat bez palety. Prodával-li co bez palety a neměl cejchovanou věc, vzali mu ji »kontrabant«. V roce 1714 dne 15. srpna akcíz pominul, právě o 4 hodinách s poledne před svátkem Panny Marie. Buď Bohu věčná chvála!« Není tudíž divu, že vynesl akciz v Čechách místo 1,200.000 zl., 1,800.000 a že stavové ušetřili 1,800.000 za těch 5 let.

Za ulehčení pokládat se může, že poddaní na Litomyšlsku od roku 1693. nemusili sepřísti danou panskou přízi a že povinnost ta změněna byla v přezní čili vánoční úrok. Ty 2—4 kr. se snáze ročně zaplatily.

Roku 1714 začali poddaní na Litomyšlsku opět vlastní děti stavěti. Poněvadž ? panské práci bylo lidu dost ? ? selské málo, sleveno bylo roku 1673 stavění dětí, ale musili za to sediaci společně zaplatiti 100 dukátů (ze sumy té vystavěn byl nynější hřbitovní kostel sv. Anny). Prvně se děti stavěly opět 31. ledna 1714 a odtud skoro napořád, jen roku 1729 a 1731 nikoliv. Byly ponechávány jako dříve nejvíce u rodičů, ale placení odpadlo.

Selské hospodářství počátkem 17. století až po rok 1855—1860 bylo trojpolní. Na obecní hromadě bylo ustanoveno, co a jak, kde a kdy se bude síti, aby byly volné průhony a stádliska. Ustanovilo se, kde se který dobytek bude pásti a kdy se začne. Na úhorách pásli nejprve koně, uvázané u »floků«, pak volně, po nich dobytek hovězí, konečně ovce.