méně ovsa a ječmene. Nebylo tudíž vždy přesně užito třetiny polí na zimní, třetiny na jarní setí a třetiny na úhor, nýbrž úhor byl vždy menší než třetina.

Silo se vždy na záhony a posil se průměrně záhon čtvrtcí obilí. Vyskytují se i menší záhony, asi čtyřbrázdové, ve vlhčí půdě. Výsledek sklizně je skoro takový jako do nedávných dob, z korce vysetí klidí se průměrně 10 mandel a z mandele obilí namlátí se průměrně opět půl korce. O sklizni v zachovaných zápiskách jsou nemnohé zprávy; poznamenáno na př., že 1719. roku naklizeno 29 mandel žita, 17 mandel pšenice, 20 mandel ječmene a 6 mandel jeřice. Pro srovnání uvádíme, že týž rok na čtyřykrát větším gruntě Jetmarově v Tisové naklizeno bylo 95 mandel pšenice, 165 mandel žita, 65 mandel ječmene, 30 mandel ovsa a 4 vozy hrachu a 2 »čočolky«. Pšenicí poseto bylo 15 korců, žitem 14 korců pole. (Kniha kšaftů.) Shledáváme, že ve většině statků pravidlem jarního vysetí bylo méně, než zimního a byl tudíž Prýdl hospodářem dobrým, on sil více, hleděl zejména, aby tu a tam u sousedů něco si přišil.

Přišívání bylo sice všemi řády a instrukcemi hospodářskými zakázáno, ale na Litomyšlsku přišívalo se napořád, ač ne ve velkých rozměrech. Nejprve přišívala čeleď, pak vlastní děti, jakmile dožily 12 let a nějakou práci zastaly. Přišívalo se věrtel, dva, Frýdl přišívá děvčatům ještě mladším z toho, co si nasbíraly. Také cizím věrtel i více přišívá, nejspíše ovšem příbuzným a pak výměnici matce. Přišívá se tak, že hospodář dal pole a práci a ten, kdo přišíval, semeno a mrvu. I děti mu-sily nanositi stlaní (lesní mrti), kterému říkali na Lezní ku rum. Hospodář dětem obilí naklizené prodal a peníze uložil a tak si každý do dne svého osamostatnění zachoval tolik, že mohl dáti odstupujícímu hospodáři hotově třetinu. — Děti rodiče šatili, hochy otec, děvčata matka, obuv platil otec všem. Hospodyně měla svůj příjem od drůbeže za vejce a za máslo a když se dobře vše dařilo, platila ta hospodyně za dobrou, která ze svého výtěžku mohla zaplatiti z grutnu za hospodáře ještě kontribuci. Poměry ty udržely se až do půlky devatenáctého století; někde ještě déle.

Kdy se silo? Jarní setí co možno nejdříve, jak počasí dovolilo. Roku 1719 počal síti Frýdl již 17. března a dokončil 27. Roku 1712 počal až 15. dubna a dokončil 21. máje. V roce 1713 začal 3. dubna, 1714 již 28. března, 1716 začal 18. dubna. V dubnu, do půl května, silo se obyčejně. Ozim začal síti 14. září 1711, 7. září 1713, 7. září 1716. Do konce září bylo zpravidla zaseto.

Jako až do půlky devatenáctého století platilo za hlavní pravidlo, že z jara má se síti v kožiše a na podzim v košili, to