hého »vostředku« zase na každou stranu dvě, dvě brázdy byly od prvého orání a tak povstal obyčejný záhon »šestibrázďák«. Často u meze zbyla lícha. »Podmítnutá« role se před setím »mísila«. Při setí šlo se rozhorem a sil se záhon po záhoně. Žito, pšenice, oves, ječmen a hrách sil se plnou hrstí z klína a posilo se žitem, pšenicí a ječmenem korcem zase korec pole; ovsa bylo potřebí o polovici více a hrachu a lněného semene opět o čtvrtinu méně. Lněné semeno silo se hodnou špetkou dvakrát na záhon.

Z polního nářadí nejdůležitějším byl pluh s radlicí, která se navlékala na plaz u radlice. Od radlice šla, tak jako křídlo, velká deska na odhánění a před radlicí byl kraják (kro-jidlo), podobný velkému noži, který se podle potřeby dával níže i výše, neboť jak hluboko kraják brázdu odkrojil, tolik radlice podebrala a deska na záhon překlopila. Pluh byl na Litomyšlsku od prvních psaných zmínek vždy s »železím«, brány dřevěné se železnými hřebíky. Spojovaly se obyčejně tři v jeden »potah«, aby se zabral celý záhon. Brány se připnuly k »vidýlci« a do vidýlce zapřáhli se koně. Vůz byl železem kovaný a dřevěný vůz nekovaný a jen houžvemi spájený jmenoval se »valný« a jezdívalo se jím nejvíce pro vodu. Dalším hospodářským nářadím byl kopáč, motyka, lopata, vidle senné a hnojné, srpy, kosa trávní a kosa obilní, pila, pilky, sekera kladní a ruční, pobijačka, nebozez plotní a laťový. Vůz stál 8, pluh 2, kosy po 1, sekera na 3 zlaté, senné vidle byly po 2 a řezačka na »sekajnu« za 2 zlaté.

Dobytka měl Prýdl obyčejně 2 klisny a 4 dojné krávy: červinku, kudlenu, mazlenu a šidlenu. Ovšem také nějaký kus jalový a telata.

Kulturní poměry. Fŕant. Frýdl do školy nechodil, škol bylo jen pořídku, nejbližší byla v Dolním Újezdě. Domácí jeho vzdělání bylo však pečlivé, jako všude na Litomyšlsku v 16. a 17. století. Píše velmi pěkně, byl pilným čtenářem. Sloh i rukopis jeví ráz 16. století. Řeč jeho je spisovná čeština, jen tu a tam se pozapomněl a užívá dialektu. Píše ie - ě, rz - ř, ?? - ?> S - j> u " v> ss " š. H na počátku i na konci slova odsouvá. Ranice - hranice, sní - sníh. Na počátku slova před samohláskou píše v — vobnože - obnože. Dialekticky píše chlíb, vedli, jinedá -— chléb, vedle, jindy. Místo ě píše jen e, tedy pet - pět.

Účinek kázání a vliv náboženského života toho věku neušetřil také jeho. Ale teprve jako 451etý vstoupil i s manželkou na Sebranicích do bratrstva »Ježíš, Maria, Josef« a dal v kostele za stolici 1. ledna 1719 20 krejcarů.

V těch letech počínají také hojné jeho záznamy; zazna-