mená si komu, kdy a s kým byl za kmotra. Pětkrát jako svobodný a pětkrát jako hospodář. Kmotři byli tenkráte obyčejně tři, dva stejného pohlaví a třetí druhého. O dětech nikdy nezapomíná poznamenati planetu. Na př. »V roce 1708 dne 20. äprýli narodila se Anna na znamení skopce, v pátek, když začalo svítat, na docházení měsíce. Večír ten den zase nastával novey měsíc. V neděli se křtila. Kmotra jí byla Alžbeta, céra Marka Zavorala a Alžbeta manželka Matouše Urbánka, kmotr Šimon Koukal, všickni z Lezníka byli. Bůh rač jí moudrostí a rozumem obdařiti.«

Jeho »poznamenání proti všelijakým nemocem a pádů m« nese také ještě ráz 16. století, ale pověr již přibývá. (Sešitku zachovalo se jen 6 lístků.) Na př.: Kdo má v domě myši, malí i německý, na svatýho Jana, dřiv než slunce výde, natrhej ? a p r a t í. Musí ho trhat nahej a ne holou rukou, musí si vobalit ruku šatou. A v Novou neděli, Novej pondělek, Novej auterek, dřív než slunce výde, kuř tím kapratím po domě, nebo v stodole; jestli v ní sau, teda je s pomoci boží vybudeš, nebude se žádná v tom domě držeti, ani hrubě malí myši. 1719.«

»Na svatýho Filipa Jakuba, dřív než slunce výde, utrhni třikrát mateří doušky, ne holou rukou, dej ji do šaty, a když budeš vobilí do stodoly vozit, hned jak první snop do stodoly dáš, vlož. 1717.«

Většina těch poznamenaní je datována a tudíž si je zapisoval, jak je slyšel, za rok zapsal jedno, dvě, také nic po několik let. Počína psáti roku 1706.

Přitužení poddanství ubralo lidu volný čas a domáci vzdelaní je horší a těch, kteří psát uměli, ubývá, ubývá čtenářů a po Sedmileté válce vyhlíží to v obecních knihách a na listinách jako na hřbitově, samý křížek! Od té doby opět literní umění zase zvolna se šíří, ale pověry zůstávají, jen ty nejnesmyslnější se neopakují tak často po různých zápiskách.