Předchozí 0326 Následující
str. 323

brzy jedna, druhá poznala, jak je to krásné, zastyděla se a naučila se »šátky« zavazovati na »záušnice«.

Pozn. red.: Rukopis byl označen »A. ž.« od bohoslovce Ant. Horsáka v Olomouci (seminář). Prosím za nynější adresu. (Č. Zíbrt, Praha ?., Ostrovní ul., 23.)

V. Zd. Hackenschmied:

Doklady ke studiu lidu ve východních Čechách.

Dušičky. Na Dušičky o půl noci (z 1. na 2. listopad) mívají mrtví mši v kostele. Dvě ženy si řekly, že spolu půjdou časně ráno na Dušičky do kostela, aby nezmeškaly. V noci jedné cosi zaťukalo na okno: »Už půjdeš!« — »Už jdu,« odvěce žena. Myslila si, že to jest sousedka. Nevšimla si, kolik jest hodin, že jest teprve před půlnocí. Šla, ale nikoho neviděla.

Martinská husa. Pověst »Husy« uvedené do veršů K. 0. Hubálkern odnáší se ? rybníka řečenému »Na splave«, který byl zasypán r. 1925: Když se jednou podzim hlásil, chladem foukal se strnisk, soused Martin u splavu stál se zálibou pozoruje, jak se modré nebe tady v čisté vodě zrcadlilo. V tom se náhle párek husí — divoké to byly ovšem — unavený dlou-hým letěni na splav snesl před Martina. Soused ztrnul překvapením: když se zase vzpamatoval, uřízl si proutek z vrby a ty husy se svým hejnem do chlévka si zahnal domů. Krmil je a opatroval po celou se zimu těše, co z nich bude z jara housat. Ale sotva pukly ledy, jarní vánky zadýchaly, husy divně za-kýhavše, ? severu pryč odletěly. Litoval náš soused milý, že jich dávno nezařízl, chutnou pečínku tak ztrativ. Však na-stojte! Přišla jeseň, jednoho dne — s čistá jasna, husí párek byl tu opět a s ním do dvanácti housat. Starý houser hned je vede rovnou na dvůr k Martinovi. Vesele štěbetá hejno, vesele se směje soused. Nu, a Martin zařezával potom house po houseti, až se mu to chutné maso dokonce již přejídalo. Však hus starých párek šetřil. Ty zas z jara odletěly. — A co soused na živu byl, každý podzim před Martinem přivedly mu hejno housat až tam někde od Pomořan, kde je pravý domov jejich.

0 slavení Abrahámovin. Zvláštní a pěkný zvyk mají v Damníkově. Jakmile některý soused v obci dožije se padesátého roku věku svého, tu jeho přátelé, soudruzi a blízcí sousedé přenášejí ? němu od posledního (předešlého) padesátníka obraz Abrahama, jakožto představitele patriarchálního stáří. To bývá spojeno s malou rodinnou, přátelskou a sousedskou slavností. Obraz potom visí u něho tak dlouho, až zase jiný ze sousedil dosáhne věku, kdy on vidí Abrahama. Pak


Předchozí   Následující