obraz přenesou ? němu. Tak stále se přenáší od padesátníka k novému padesátníku.

O světýlkách. U rozcestí na Sejvě stojí kříž. Kolem něho v letních měsících v noci skotačívala »světýlka«, zvaná »rychmandle«. Od té doby, co na kříž pověsili lampu a v noci svítí, světélka se neobjevují.

O světýlku. Jednou jeden hospodář s povozem v noci pod Lanšperkem zabloudil. Pojednou před vozem se objevilo světlo a šlo stále před ním. Hospodář tiše povídá čeledínovi: »Střel do toho!« Ale čeledín vrtěl hlavou, že ne! a řídil koně za světlem a brzo dostali se na správnou cestu. Čeledín poděkoval: »Pozdrav tě pámbu za to!< Světlo odpovědělo: »Taky tebe pámbu pozdrav!« »Však na to slovo čekám již sto let!«

Šotek (rarášek). Šotka (raráška) mohl si každý odchovati, když vejce od černé slepice nosil po 9 dní pod levou paží, nemyl se po ten čas,, ani nemodlil, přešel-li s ním 9 mezí a 9 polí. Poté vylíhlo se z vejce kuře-šotek, nositel štěstí tomu, jenž mu všemožnou péči věnoval. Rarášek v podobě hořícího víchu přeletoval s místa na místo a kam zapadl, tam říkalo se, že budou postiženi nějakým neštěstím.

»Štván í« bez koní. O kříži u Jansova statku. Mezi dvěma kříži jezdil kočár bez koní. Říkalo se tomu »na štvaní«. Jeden občan pokřikoval z okna na kočár a štěkání napodoboval. V tom vpadl mu do klína kus masa a slyšán byl hlas: »Když's pomohl štvát, pomoz taky žrát.« Brzy poté občan zemřel. Proto postavili u Jansova statku kříž.

O vánočním víně z Dlouhého rybníka. J ednomu ho-clm ve vsi namluvili, že kdyby O' vánocích šel ? Dlouhému rybníku a nabral ? něho do čbánu vody, že se mu všecka ta voda promění ve víno. Hoch se nemohl vánoc ani dočkat. A o svátcích vzal čbán a šel, aby nikdo nevěděl, ? Dlouhému rybníku. Nabral vody, podwal se do čbánu, přivoněl si, ochutnal — a opravdu: bylo to víno. Pln radosti běžel domů, dal všem píti a všichni, se radovali s ním. Za rok na Vánoční hod šel hoch opět ? Dlouhému rybníku a zas vytáhl z vody plný čbán vína. Radostně chtěl již jít domů, ale v tom jej něco popadlo za nohu a strhlo do rybníka.

Vodní květ. Hlaváčková vypravuje; Ani jsem nechtěla věřit, když mně Kozlová vypravovala, že voda taky kvetev a to jen na Boží Tělo o 3. hodině odpoledne. Abych uvěřila, vybídla mě Kozlová na ten den ? řece. Šly jsme. Sedly jsme si na břehu a já dychtivě očekávala, čeho jsem ještě nikdy neviděla. Byla tehdy velká voda. Rozvodnená Orlice valila se