všecka v hedvábí vyšlapovala si do Brandýsa do kostela. U bezprávského mlýna potkala švarného mysliveckého mládence, který za ní šibalským pohledem se díval. Selka přišla ke stráni porostlé trním a hložím a tam, hle! pod keřem ohýnek žlutým světlem plane. »Jistě tam hoří dukáty!« pomyslila si a jíž žádostivost hnala ji houštinami vzhůru. Nic nedbá, že drahý šat se trhá. A opravdu, pod keřem byla hezká hromádka dukátů. Nabrala si jich do klína a spěchala s nimi domů. Ne daleko za mlýnem potkala zas toho zeleného mládenecká. Zdvořilým úsměvem se jí optal, co to nese? Selka mu ani neodpověděla, jak spěchala, už aby byla doma. Dukáty vysypala do truhlice a honem zas pro jiné. I po druhé potkala myslivečka a když pak po třetí s dukáty se vracela a myslivec opět se jí ptal, co to nese ve klíně, neodolala a dukáty mu ukázala. Sotva však, klín rozevřela, div leknutím neomdlela, místo zlata měla v něm samé kamení. Mysliveček se zachechtal a žbluňkl už byl v řece. Mráz přeběhl selce po zádech. Honem spěchala domů potěšit se dukáty v truhle uloženými, ale tu našla jen kamení. Teď teprve si vzpomněla na myslivečka i upamato-vala se, že mu kapala se šosu voda. »To byl jistě hastrman!« pomyslila si, »a chtěl mne potrestat. Nejsou s ním řerty.« Peněz oželela a přestala lakotit. Žebráků jíž neodháněla a měla od hastrmana pokoj.

0 vodníku. Ve Staré řece pod Havlínkou rozvěšuje vodník po větvích pestrobarevné tkanice a trety. Tam jej bylo vídati jako hocha, obvykle přistrojeného ve vodě dovádějícího. Když se jdou hoši koupat, vstupujíce do vody, dělají tři kříže. — Kdosi z Říček pásl na Luhu krávy. Nedaleko uviděl koně. Byl sám. Nikoho u něho nebylo. Chytiv jej pasák vsedl si naň. Kůň se obrátil a rovnou s ním do řeky. Pasák se vzpamatoval a všiml si, že kůň má jen jeden pysk. Rychle s něho seskočil a byl rád, že šťastně vyvázl z nástrahy. — Hoši se šli vykoupat na Luh. Když docházeli ? řece, před nimi, hle, motá se zajíc. Hoši za ním. Zajic tuze neběží, jen tak sem tam si hopkuje. Když zajíc dovedl hochy ? řece, udělal hop! do vody. Hoši se zarazili na vteřinu, ale pak pelášili až domů. Doma jim vysvětlili, ten zajíc že byl proměněný vodník a že je chtěl zavést do vody.

O vodníku v roubené studni. Jeden člověk šel v poledne pro vodu do studny naproti Šíchovu mlýnu. Teď je zasypaná. Však tam je obrázek se stříškou. Studna byla s rumpálem na okov. Spustil okov do studny, ale ze studny, ač byl silný člověk, nemohl ho utáhnout. »Co pak to je dnes?« povídá si. »Snad to néni vodník!« Nahne se do studny a vidí, jak