tiialý mužíček sedí v okovu a řehtá se vzhůru. Kychle pustil kliku a okov spadl dolu. Víckrát tam už pro vodu nešel. "",

O vodníkovi. Jednou šel jeden stařeček z Vernieřovic do Bystrece. Aby se vyhnul kopci, šel raději po břehu Orlice. A jak tak pomalu kráčí podle řeky, spatří před sebou na kameně nad nejhlubší tůní seděti vodníka. Spravoval si botu. Stařeček se polekal, ale jak uhlídal botu,, dostal na ní zálusk. Vzal kamen a opatrně se blížil k vodníkovi. Když byl dosti blízko, udeřil vodníka do roky. Vodník vykřikl, pustil botu na kamen a hup! do vody. Stařeček mel z boty radost. Popadl ji a spěchal domů. Böta nebyla ? roztrhání. Od té dqby dával si ušit jen jednu botu. Za nějaký rok šel jednou večer zase z Verměřovic dö Bysťřeee. Bylo asi 11 hod., když pro cházel lesem u Orlice. Tu se za nim ozvalo »Hů, hů, bů! Tys vzal vodníkovi botu! Hů, hů, hů!« A tak to za ním volalo až do půlnoci. To stařečka tak vyděsilo, že přenocoval hned v první chalupě v Bystřičku, ... .. /

-O v o dní ?? v i. Na dolním konci pôd mostem skrýval se Vodník; rád tahával lidi do vody. Leč nikdy nikoho neutopil. Lidé věděli, že vodník nejvíce se bojí lyčáku, proto' když chtěl někoho zatáhnout do vody, volávali: »Podejte mi honem ly-ěák!« Toho se vodník bál a hned každého! pustil a rychle zmizel ve vodě.

O vydře-. V Benátkách, tam kde se Třebovka zahýbá, vždy po 11. hodině v noci »něco« vylezlo z vody a běhalo po cestě. Jeden odvážný muž si na strašidlo počíhal a zastřelil jej. Byla to vydra. Poslední vydru chytil pes o honu v Hal téřich.

O z a hrabané cikánce. Na kyšperské silnici v borku jest na jednom stromě zavěšen obraz. Přihodilo se tam toto: Sedlák jel v noci na trh. Na tomto místě koně zastavili a nechtěli dále. Jeden kůň při tom pořád hrabal podkovou. Sedlák se jde podívat, co koně zarazilo a proč jeden hrabe a našel naříkající cikánku v jámě po krk hlínou zahrabanou. Cikáni jí tam nechali, aby se jí zbyli, aby se se stařenou nemuseli vozit.

O Žižkově kameni. Na rozcestí u »Šejva« jest kámen, o němž se praví, že jest památka po Žižkovi. Jest na něm vytesána jeho beranice a letopočet.

O Žižkově kameni. Pod Okrouhlicí, směrem ? »Malému Přívratu« jest v lese t. zv. »Žižkův kamen«. Jest to' balvan ze samých malých kaménků jakoby slepený. Má zvláštní nápadný tvar a sahá hluboko do země.

O Ž i ž ? o v ě stezce. Nedaleko od Skuhrovské kamenné silnice jde stará velmi špustlá, avšak posud dobře znatelná