tíésta. lesem. Nejspíše jest to opuštěná, .zapomenutá zemská spojovací stezka, jak bývaly za starodávna. Lid jí nazývá Žižkovou stezkou. Po dobytí hradu Lanšperka táhlo prý tudy husitské vojsko od Dolního Houžovcě, Skuhrova mimo sochu svatého Prokopá sráznou lesní cestou po Jílovici dolu, do Lánškrouna a dále na Moravu.

P x a h a bude roznesena a a kopytech. O zelené mezi. Mezi pozemky statků čp. 108 a 109 vedla cesta, po které se chodilo a jezdívalo do Lánškrouna. Říkali jí »Zelená mez«. Vypravuje se o ní, že ża budoucí hrozné války, ve které Praha' prý má býti roznesena na kopytech koní, nedojdou válečné hrůzy dále než až sem, po tuto mez; co Irade za ní, bude prý od hrůz válečných ušetřeno.

Žabař i. Nad Helvíkovem jest krytá studna s rumpálem. V-zimě, v letě chodí sem celý Hel víko v pro vodu. Chce-li kdo helvíkovské poškádliti, vypravuje: »Y Helvikově máji ve studni schovanou .starou žábu.. Ö posvícení, ji vyndají, upěkojf si jí a každý, dostane' z ní kousek. Potě tam. nasadí jinou-, mlą -.' dou žabku, a čekají, až zase bude posvícení.« Také prý z ní ???. lají.yuřty.............. ...,. ; .......

M á to h a. Kdysi na Štědrý večer šla jedna dívka na rozcestí s koláčem a naslouchala, se které strany ozve se psí štěkot, aby zvěděla,, ve kterou stranu se vdá. Jak tak stála a naslouchala, najednou spatřila kráčeti lesem obrovskou bílou postavu, větší než nejvyšší strom v lese. Dívku to velice po-děeilo, přiběhla domů jako smyslů zbavena. Do roka zemřela.

O m ů ř e. Jeden ústecký soused mně vypravoval, jak na uěho celá tři léta v noci chodila můra. Lidé mu všelicos radili. Sekyru dál vsi do hlav do postele, skřítkovu nohu maloval na postel, ale nic to nepomáhalo. Taky mu poradili, až můra naň přijde, aby jí něco slíbil, by si ráno pro to přišla. A přišla ráno do stavení babka z& sousedstva stará, ani nedala pozdravení, nic,: bez řeči stála u. dveří a jen se rozhlížela. Všiml si, že zvláště'naň patřila. I napadlo inu, to že snad je ta »můra«, ciš ftffl v noci tlačí.Ale ostýchal se něco jí dát. Bez řeči zase odešla, "A-v noci byla zas u 'něho. Potvora byla již tak ochočená, že na něho už čekala. Sotva dolehl, hned slyšel: tlap, tlap, tlap! po světnici a hop! na peřinu. Hned cítil, jak peřina přitížíla a s nohou pomalu vzhůru stoupala až ? ústům. Také mu radili lidé, aby si přelehl. I lehl si na půdu. Jen dolehne, rtž slyší krůčky ve slámě šustit, cítí, jak peřina přitě-žuje1 a jde od nohou ? ústům. Jednou se na ni rozpřáhl, máchl rukou po ní, uskočila a jak dolehl, už zase na něm seděla. A tak to bylo,po.tři léta, že už tomu zvykl. »No á vidíte! Kdy/. In babka zemřela, měl jsem pokoj!« ; i