Pán Ježíš o prvním zloději. Když chodili Pán Jéžiš se svatým Petrem po tomto slzavém údolí, přišli jednou do překrásné krajiny. Petr zabodnuv hůl a pověsiv na ni klobouk, sedl si a radostně se rozhlížel. »Tak pěkně je tu, jako v ráji,« povídá, »a človíčka tu néni! Stvoř, Pane, nějakého člověka, ať oživí tu krásu a raduje se!« Pan Jéžiš byl mu po vůli a stvořil Člověka, Ale ten, jakmile vyšel z rukou božích, popadl Petrův klobouk a rychle s ním utíkal pryč, po té kráse ani se neohlédnuv. Petr lítostivě za nim pohlížel! Byl to první zloděj. Od těch dob jsou na světě zloději. Pán Jéžiš litoval Petra nejen pro to, že měl radost pokaženu, ale i že o klobouk přišel.

Rak a ř i. Neni obce bez nějakého posměšku, pošklebku nebo přezdívky. Rudoltickým ode dávna řikají Rakaři. Pro tože tam mají kostel svatých Petra a Pavla, bylo prý jim na snažnou žádost milostivě dovoleno míti každoročně na sv. Petra a Pavla pouť. Na ni směli prý si vždy zabit velikého raka a uvázati jej u prvního mostu na řetěz. Každý z něho dostal kousek ? ? tomu ještě si mohl přinésti talíř polévky.

0 raráškovi. U Bedynů v č. 49. měli raráška. Hospodyně v poledne jej krmívala; proto vždycky na tu chvíli děvečku někam ze stavení posílala. Děvečce to bylo nápadné, proč jí každé poledne posílá někam pryč i vlezla jednou kamsi na přístřeší nebo na půdu a dírkou dívala se do světnice, aby zvěděla, co tam hospodyně každé poledne dělá, že jí vždycky posílá ven. A viděla, jak hospodyně krmí raráška kaší. Rará-šek křičel: »Kouká, kouká!« Hospodyně jinak rozumějíc pravila: »I néni horká!« Když po letech Bedynovi se vystěhovali a do stavení nový majitel se usídlil, řikal a ukazoval jeho synáček, že vidí malé kuře; druzí však neviděli ničeho. — Nevím již, který to sedlák míval vždy pěkné koně. Jednou ? němu přijel s něčím sedlský synek ze sousední vsi. Ten zas měl koně vyzáblé jako rachotiny. Mrzelo ho, že sedlák má koně pěkné jako jeleny a on jen takové herky vyzáblé. Bez dlouhých okolků sedláka se ptal, jak je krmí. Sedlák zdráhal se mu to pověděti, ale po dlouhém prošení přece se mu svěřil, že má ve stáji za trámem truhličku a v ní raráška; ten, že je ho koně sílí. Chasník hned na sedláka, aby mu také opatřil raráška. Hospodář dlouho nechtěl, ale hoch jej tak dlouho mořil, až mu přece udělal po vůli: Sebral na hnoji kalovala a dav je do truhličky, hochovi pravil: »Tu truhličku si dej ve stáji za trám a podívej se do ní až po třech nedělích!« Synek poděkovav sedlákovi, vsedl na vůz a jel s truhličkou domu. Podle nakázání dal doma truhličku do stáje za trám a tří neděle se ji ani netknul. Od té doby, co jí tam měl, koně den ze dne tloustli a sílili. Hoch byl rád, že se mu koně tak spravují. Po