Uprostřed junáků lanzhotských vesel stojí a drží v ruce láhev vína, jsa v úboru cestovním. Srv. dva původní obrázky: Lanž-hotské kroje na Hodech. — Z chorvatského Frelichova přecházejí vzpomínky na Lužice. Frant. Malý uveřejnil řadu článků

0 Lužicích. Také přeložil některé básně Čisinského, Zejlerja a básně jiné. Farář Malý je nadšeným přítelem lužických krajů, jež důkladně několikráte procestoval. Kázal rád po lužickú

Krolmus (Sumlork) podává názvy hodů. Šedivky, Šej-davky, hostina, 14 dní před koncem masopustu při dopřádání lnu a koudele. (I, 477). Kravské hody na jaře v máji při vyhánění dobytka po prvé na pastvu (I, 478). Doušky, hody, druhý neb třetí den po svatbě, po velkých svátcích atd. (I, 479). Obžinky a Dožinky (I, 479). Doderky v advente aneb o masopustě (I, 480). Dodračky a Rozpřástky, v Plzeňsku, veselky ke konci času toho, kterého se peří déře a přástvy drží. Kdo zná posud staročeské zprávy o hostinách a o bývalých hodech?

Schovávaná »Na klepanou«. V Přešíně, vesnici na Plzeňsku, hrávali jsme schovávanou zv. »Klepaná«. Kdežto při obyčejné schovávané jeden hráč má zavřené oči, »žmourá«, zatím co se druzí schovávají a pak je jednoho po druhém vyhledává, jda si volně kamkoliv, při klepané »žmourá« na určitém místě, na př. u stromu ? ?. ? na tomto místě musí také každého nalezeného hráče »zklepati«. Když totiž některého objeví, zaklepá třikrát na strom, u něhož žmoural a volá: »Jeden, dva, tři N. N.« (jméno nalezeného). Hra končí teprve tehdy, když všechny zklepá. Při tom musí se míti na pozoru, aby jej nezklepal některý ze schovaných. Podaří-li se totiž některému ze schovaných doběhnouti ? cíli dřív, nežli jej žmourající zklepá, pak může žmourajícího zklepati sám týmiž slovy. Následek tohoto zklepání, pak ale je, že žmourající musí hrát znova. Vyžaduje se