(1821), do Persie a Syrie (1822), dospěla Kaspického moře (1823), léta 1824, zejména pak 1829 a 1830 u Astrachanu a Orenburgu pronikla na ruské území. Odtud Pruskem, Polskem a Haliči šířila se r. 1831 nezadržitelně po celé Evropě. Chtěje nějak postupu cholery čeliti, uzavíral car Mikuláš I. kraj za krajem vojenskými kordony, kteréhožto příkladu následovalo též císařství rakouské, ovšem bezvýsledně.

Rakouské úřady zdravotní už r. 1830, kdy zuřila cholera v Rusku, vydávaly tiskem instrukce pro personál v připravených kontumačních ústavech, aby proniknutí cholery hranicemi říše bylo zamezeno.

Cirkulářem ze dne 29. ledna 1831 oznamoval guberniální rada a krajský hejtman Jos. Šebest. Rzehola v Uh. Hradišti, že cholera hranice provincie haličské překročila. Krajský úřad v Uh. Hradišti současně rozeslal tisknuté německé instrukce: čís. 1. pro vrchnosti, čís. 2. pro lékaře a ranhojiče, čís. 3. pro politické komisaře, čís. 4. ohledně desinfekce korespondence nakuřováním (Räucherung), čís. 5. seznam některých léčiv, jichž nutno proti choleře užívati. Další tisknuté instrukce jen se sypaly, choleře však zabráněno nebylo ani střežením hranic, ani instrukcemi...

Podle pamětní listiny, sepsané vrchním správcem (Ober-amtman) politické služby a současně justiciárem Antonínem Kupkou v Holešově 9. listopadu 1831, kterážto listina nalezena r. 1919 v báni věže farního kostela holešovského, postiženo r. 1831 také panství holešovské cholerou. Prvou obcí, v níž cholera na Holešovsku vypukla, byla obec Roštění, odkud se nákaza dále šířila. Dík zdravotním opatřením byla však přece ve většině obcí v zárodku potlačena. Cholerou postiženo bylo osob: v Roštění 148, v Ludslavicích 65, v Machové 24, v Myslo-čovicích 23, v Dobroticích 17, v Jankovicích 6, v Rymicích 20, v židovské obci holešovské 10.

V obci Roštění ve třech dnech vymřely úplně celé rodiny. V jednom domě v Roštění, v němž celá rodina vymřela, mělo býti provedeno vyklizení a vyčištění budovy. Nikdo nechtěl se šatstva po zemřelých dotknouti. Ošetřovatel nemocných, který celou dobu nemoci prodělal bez nákazy, vynesl bez odporu prádlo a šatstvo z komory, postižen byl nevolností a zemřel téhož dne. Holešovský děkan, arcikněz a kanovník, hrabě Sza-pary, nejenže nemocné neohroženě zaopatřoval svátostmi umírajících, ale navštěvoval rodiny, poděloval je masem, chlebem i penězi a mnohého zdravého od onemocnění a nemocného od smrti zachoval.

V rukopisné knize »Poznámky dějin v Bystřici p. H. počí-