bývalý senátor v Jasenné u Vizovic. »I na Valašsku rozšířen byl názor, že choleru šíří »páni«, faráři, starostove a j., aby se zmenšil počet obyvatelstva, kterého prý jest nemnoho. Souvisí to s pohanskou pověrou, která až dosavad jest zakořeněna u černošských kmenů v Africe, že kouzelníci, kteří zastupují u nich místo kněží, mohou nemoci, válku, krupobití a jiné pohromy přivolati nebo zase odvrátiti.

I u nás v Jasenné zachovala se vzpomínka na choleru v šedesátých letech minulého století. Tehdy byl starostou církevní učitel Pavel Pelár, jenž působil na církevní škole od r. 1831 až 1865, učitel to velmi schopný a oblíbený. Úřad (okresní hejtmanství) při »správě« (úředním dnu) dal poučení starostům o nebezpečí cholery a dodal každému starostovi velikou láhev desinfekčního prostředku, nejspíše kyseliny karbolové. Když to Jaseňané zvěděli, shlukli se kolem školy a žádali starostu, aby jim láhev s cholerou vydal. Starosta vysvětloval lidu, že dostal prostředek proti choleře, ale marně. Když se situace stávala hrozivou, prohlásil, že jim »choleru« vydá. Zavolal lidi do školní zahrady, kázal vykopati pod hruškou yelikou jámu a tam velikou láhev s »cholerou« zakopali. Tím se lid upokojil. Ale cholera přece se dostavila a 101 osobu z celé evang. církve jasenské do hrobu přivedla. První zemřel na choleru 20. srpna 1866 a poslední 17. listopadu 1866. V onom roce bylo pohřbů 174, kdežto v jiná léta bývalo jich 60—80.« Když farář Hrejsa tuto historii slyšel, pátral po ní dále. »Bývalá služka učitele Pelára, Anna Štalmachová, zemřelá r. 1913, vyprávěla mně na můj dotaz, že skutečně »pan rechtor« »choleru« zakopali, neboť hruška, pod kterou »choleru« pochovali, potom uschla, a nedala si vymluviti, že to byla jen hloupá pověra.«

Od příbuzných zemřelého učitele Pelára farář Hrejsa zvěděl, »že se skutečně ona událost stala. Pelár, když nemohl najíti u lidu víry, naplnil velikou láhev hnojůvkou a tu pak jako »choleru« pochovali.«

»Podobných případů stalo se ve zdejším kraji více. Katolický farář jasenský šel r. 1866 jednou podvečer z Vizovic domů. Pod jasenským hřbitovem odešel se silnice do polí za potřebou. Kdosi ho viděl a hned považoval za potvrzený názor, že panáček šíří choleru. Proto pustil se za ním, aby ho ztrestal. Panáček stěží se útěkem zachránil.«

»Ve Všeminé (u Vizovic) jsou prameny s železitou vodou. Faráře viděli jíti kolem onoho pramene, šli se tam podívati a spatřili na vodě povlak železitý, který vypadal jako mastný, a byli utvrzeni v pověře, že »páni« šíří choleru!«

Zajímavou věc vyprávěla faráři Hrejsovi Rosina Zeťáková z Lutoniny (u Vizovic) č. 35, zemřelá r. 1917. Její muž Tomáš