Používalo-li se snad tedy již v XV. a XVI. století jako ochranných i léčitelských prostředků hromových klínů, je známo současně z Čech již z roku 1585 — Haberland zaznamenává tuto praktiku jako vůbec nejstarší doklad tohoto druhu25) ¦— podle J. V. Grohmanna,20) že se proti kroupovým mračnům a bouřím házely sekery, jak bylo na př. praktikováno ve starém Římě (Palladius I 35, 1 I), nebo bylo s úspěchem používáno v polovici 17. století španihelského (karavacenského) křížku27) a jiných metod a praktik, ale o hromových kamenech — pokud jsou publikovány ovšem kulturně historické prameny — se výslovná zmínka nečiní; jistě však archivní materiál podobných dokladů poskytne. Teprve v krajské kurendě v Suchomastech (okr. Beroun)) ? 9. II. 1706 se výslovně mluví o »tažené ručnici nabité dvouma kulkami s hromovým kamenem ulitými«,28) leč neběží-li opět o nějaký hromový kámen v přeneseném slova smyslu (o jakých bylo zmiňováno svrchu).29) Současně však již v 18. století s antikvářskou zálibou a starožitnickým rozmachem ujímá se a proniká znenáhla v literatuře správný názor o účelu a významu pravěkých nástrojů. Přesto, že prvá zmínka o známém Mahudelově pařížském akademickém čtení o »pierres du tonnerre« je u Bienera z Bienenberka r. 1786, přesto, že ještě M. Pelcl 1791 tento »nemalý počet tvrdých v prostředku provrtaných kamenů«, jichž »jako kladiva se užívati může« považuje pouze za »věc ? víře dosti podobnou«,*0) přesto již roku 1778 Měsíčný Spis ? poučení a obveselení obecného lidu 1778, 471—3, který plně uznává, že »skutečně náhodou na těch místech, kde blesk škodu způsobil, jistí špičatí kamení se našli, a nepravě za příčinou toho se drželi, bez povážení, že dvě věci spolu a na jednom místě být mohou, a proto předce jedna druhé příčinou bejt nemůže«, přes to již Měsíčný Spis současně informuje lid o tom, že »takové kamení se nalézají často v starých hrobích. To sou kameni válečné sekyry, kterých se za starodávna užívalo«; všechny pověry a praktiky léčitelské (bezpečnost proti hromu, tření kravských vemen, dojení otvory atd.) nazývá Měsíčný Spis směšnými.31) A podobně i Nejedlého Hlasatel IV. 1818, 264—65, § 103 má tyto pověry za »samé stvůry pověrečné«, neboť ukazuje, že »způsoba jich (hromových kamenů) již dostatečné dokazuje, že před časy od starých národů jsou uděláni, kteří jich jako zbraně v rozepřech svých, neb také jako nožů ? svým obětem užívali«.

Kromě těchto několika historických zpráv, jichž počet bude jistě rozmnožen, informujících o hromových kamenech v negativním smyslu, v době prvých slibných počátků československé vlastivědné prehistorie,32) dostává se nám s počátku