19. století důkladné zprávy o současné české lidové víře v hromové kameny. Zapsal ji 1828 J. Javornický v třetím díle své knihy, jež má název: »Lucian, syn Fortunátův a obec Skalen-ská, anebo kniha o pověrách, v které se jedná o pověrách při bouřce, o hromovém klínu, o hromovodu, ohnivém draku, koulích, sloupech, světýlkách, o padání hvězd; o půlnočních červánkách, duze, slunečném a měsíčném kolu, kometách; o zatmění slunce a měsíce, o oučinkování měsíce, pršení krve, síry, ohně, žab, ryb, kamenů, o žíznivých pramenech; o pijavkách, škvoru, cvrčku, hadech, ohnižilu, krokodýlu, rajském ptáku, samoletu, mořských pannách, draku, čápu, kozodoji; o kalendářích, snářích, planetářích, pouštění žilou, o zdraví a nemoci, setí a sázení, vojně a pokoji, posledně přednášejí se pravidla o pravděpodobné povětrnosti« (díl třetí, v Praze 1828, str. 127), již analysoval a zhodnotil Dr. Ö. Zíbrť14) jako příspěvek ? výkladu československých pověr na sklonku 18. a začátku 19. století. Patřičná zpráva o hromových kamenech ve vysvětlení poustevníkově zní:

»Po bouřce žádali poustevníka, aby s nimi k roztříštěnému dubu (od blesku) stoupil. Pověděli mu také příčinu, totiž aby spatřili díru, kterou hromový klín vyrazil a některou třísku35) sebou vzali, protože prý dobrá pro bolení zubů(?). Poustevník . . . mluviti počal: »Náramná moc, kterou hromová střela tlusté stromy roztříští, zdi a věže rozmetá, podala k tomu příčinu, že si lidé klín usmysleli, který hrom do zdí, věže a stromů vráží; ano vyskytli se také pověrečníci, kteří jistili, an takoví klínové v schránkách znamenitých věcí přirozených se chovají. Jsou prý malí i velicí, barvy duem černé, dílem šedivé,36) majíce v hlavě díru, do které se topůrko nasaditi může. Z té příčiny pokládají se za zbraň starých předků, kterých co palcátů nebo seker užívajíce, hlavy nimi sráželi aneb co nožů při obětech potřebovali, ješto někteří jsou ploscí bez probití,37) velmi ostří, a dají se pohodlně v ruce držeti, odkudž ono mínění pošlo. Praví se, kdo má v domě hromový klín aneb při sobě jej nosí, jest bezpečen před hromem;40) a když s ním kravské vemeno potíráme, navrátí se jim mléko, kteréž kouzly a čarami potratily.41) Ti klínové potí se, když jiná povětrnost nastává,39) a leží-li venku na kamení, pohybují se při bouřce. Nit, která ztuha okolo takového klínu otočena byla, neshoří, a tře-li se o jiný kámen, voní sírou.38)

Každý ploský kámen potí se, když se povětrnost mění, obzvláštně ten, který vlhké přirozenosti jest a když bouřka nastává. Vlhké částečky deštivé povětrnosti oučinkují na takový kámen, rozvinujíce také v něm částečky vlhké. O takový kámen otočená nit neshoří také, poněvadž ji oheň zejmouti ne-