může. Každý škřemen neb oblátek nepevně uložený pohybuje se v třesutém povětří, kterýž při bouřce tím větší chvění působí, když prudší vítr se žene, a každý oblátek voní sírou, když se o jiný kámen tře. Kdybychom některý (hromový klín) před sebou měli a ho vyšetřovali, tedy bychom shledali, že lidskou rukou v tu formu a způsobu zhotovený byly. A byť některý kámen od přirození formu klínu měl, nenásleduje s toho, že by to byl klín hromový. Kdo neví, jak velká mistrně příroda jest, ať zajde do Adersbachu za Trutnovem jako na podžebří Krkonošském ležícího, kde divy své uzří... Ač někteří ostré klíny z křemene ukazují a za klíny, jenž by s hromem byly spadly, vydávají: předse lidé rozumní nahlížejí, že se to protiví pravidlům tíže, ješto kamení v povětří udržeti se nemůže, aniž tak dlouho v oblacích vznášeti se jemu nelze, až by v tu velikost vzrostl a té formy dosáhl. . . Proto ale nepopírám, že by hromová střela kámen na zemi tak okroužiti nemohla, aby tu neb onu podobu měl; neníť to ale hromový klín a stane-li se to, ne-ubrousí hrom kamene v tu podobu a tvrdost, jakož má domělý klín hromový.«

Javornického zpráva zároveň ukazuje, jak víra v nadpřirozený původ a zázračnou moc hromových kamenů záhy upadala a znenáhla zanikala, zejména v devadesátých letech,42) kdy snad na př. na Moravě nebylo ještě místa, kde by byli hromových kamenů neznali. Dnes je možno dopíditi se zpráv o hromových kamenech velice zřídka a s velkou námahou, snad jen u lidí nejstarších a v nejodlehlejších končinách, a proto by bylo záhodno zachovati každou existující zprávu o tomto zajímavém předměte speciálního folkloru.

Nejpřirozenější výklad pádu hromových kamenů je prý podáván asi v jižním Bádensku a Švábsku, kde lid tvrdí, že v nebi se hlučně házejí kameny, z nichž každý spadne, přijde-li nad nějaký otvor,4*) a stejně tak přirozený bude asi i český výklad pádu těchto zázračných kamenů, při němž se svatost nebes ve zbožné víře srovnává se svatostí blesku. Hromové kameny podle lidové víry jsou tak hojné, jaké je množství hromů samotných; již V. Krolmus 1854 zaznamenal, že 1853 bylo v Libošicích málo hromových kamenů, protože bylo celkem málo hromů, podobně slyšel I. L. Červinka, že neuhodil-li hrom, že nemůže býti hromových kamenů.45) Protože snad nejčastěji uhodí do stromů, ví lid, kde má hlavně hromové kameny hledati.55) Podle lidového přesvědčení zaryje se každý hromový kámen hluboko do země a 7 let potom zvolna stoupá a stoupá ? povrchu ;4e) L. Bakešová slyšela, že hromový kámen z hloubky 7 sáhů stoupá 7 let, 7 měsíců, 7 neděl a 7 dní,47) takže objevení se hromových kamenů lze prý s určitou pravděpodobností