v XV. století, jak jsem se výše zmínil. Jindy byly u nás kladeny hromové kameny prostě pod žlaby, do škopků (!),88) do stodol atd.07)

Za důležitou, patřící taktéž do této kategorie, považuji pověru, spojovanou s praktikou pokládám a zanášení hromového kamene na pole/'9) ?. H. Mayer (1891), W. Mannhardt (1858) a K. Ulbricht (1929—30) zaznamenali, že se hromové kameny zakopávají do polí nebo večer na Zelený čtvrtek se házejí přes osevné pole; podobně v Dánsku v předvečer Zeleného čtvrtku a podobně ve Švédsku podle W. Mannhardta (1858) a P. Lieb-rechta (1856) házejí se na osevné pole sekery jako vzpomínky na Thorsa. Ve Slezsku, jak zapsali P. Drechsler (1906) a P. Sartori (1900—1914), má sející sedlák v rozsivce hromový kámen. Jistě při těchto pověrách působí víra v Donarovu úrodě žehnající neobyčejnou sílu, dávno (Adam Bremský, 4, 27) známou,7") v kterou se usilovně věří a ke které se víže celá řada zvyků, jež byly kdysi jistě daleko hojnější a jak se dosud částečně aspoň praktikují ve východních krajinách.71) Z deníSu V. Krolmusa z r. 1852 přepisuje Č. Zíbrt,72) že už v Čechách hospodáři pokládají hromové kameny do polí, aby hrom nezapálil, nepotloukl; nejvíce hromových kamenů se podle V. Krolmusa nachází v mohylách »i semo tamo po polích lidé je vyorávají, náhodou z domu vyvezou na pole hnojem«. Hanimersted se domnívá, že hromový kámen při těchto praktikách působí více jako magická ochrana než jako bezprostřední požehnání. Toto Krolmusovo (kromě uvedeného Maškova) upozornění pokládám za důležité vzhledem ? provenienci mnohých jednotlivě získávaných prehistorických artefaktů, zejména ve vyšších polohách, kam mohly býti tyto nástroje vskutku velmi často doneseny teprve v nedávných dobách z jiných prostředí.

Hromových kamenů se používá kromě toho velice hojně7S) v lidovém léčitelství, a bylo by záhodno, aby si naše lidová me-dicina, která by zasluhovala systematického a srovnávacího zpracování,74) tohoto opomíjeného medikamentu a mizící praktiky více všimla.

Hromových kamenů používá lidová medicína stejně účinně jak v humánní, tak i ve veterinářství, zevně i vnitřně.

Nejčastěji se používá hromových kamenů při zažehnávání různých boláků na krku,75) proti vředům, různým otevřeným ranám, strumě,76) proti žaludkostřevnímu čemeru, proti nádše77) a proti souchotinám; hromovými kameny se brání žloutence a bolení hlavy (srv. svrchu uvedený příklad Ulmannův), při dětských nemocích, zejména proti eklampsii (božec) a psotniku,78) nejznámější je však zažehnávání ganglionu (namná,