návní, nádní kost) různě praktikované (na př. třikráte před západem slunce79) s příslušnou formulí:

Rozetřeného hromového kamene (běží však vždy o prehistorické artefakty a ne snad jen o jakékoliv jiné kameny?) v octě se používá na léčení housera(?), prášku z hromových kamenů se používá úspěšně při různých dětských nemocech, zasypávají se jím šestinedělky80) a často se utlučený pije, mnohdy i s vínem; mnohdy se při léčení hromový kámen dříve pálí, načež se hodí do vody,82) ačkoliv naproti tomu se jinde tvrdí, že se nikdy nezahreje.83)

Při léčení domácího dobytka se prý hromových kamenů nejhojněji a opět nejúspěšněji používá při hojení kravských vemen84) a zejména při zažehnávání oteklých koňských kloubů, a všeobecně, aby se dobytek nenadmul.85)

V tomto oboru léčitelství, které jistě zdaleka není vyčerpáno a dnes zachází — jest litovati, že Javornického zpráva nám nezanechala více detailů — dospělo se dokonce i ? diferenciaci, odjinud neznámé; v Kuželově (okr. Strážnice) ? léčení vemen se používalo podle informací I. L. Červinky černých a ? léčení zápuchy pod bradou (struma?) šedých hromových klínů; černé hromové kameny jsou prý nejčastější, protože pocházejí od Lucifera.

Kromě těchto dvou podstatných kategorií užití hromových kamenů používá se těchto zázračných nástrojů snad leckde i jinak; tak prý se jimi potloukají koně, aby lépe tahali(!),8e) včelaři na Slovensku potírají prý hromovou střelu medem a staví ji před úly, aby prý včely byly mocné.87) Zde je nutno se také zmíniti o zvláštním a tuším že celkem zcela ojedinělém případu, že na Uhersko-Hradištsku (Popice, Podolí) o velikonocích se světily hromové kameny v kostele.88)

Přesto, že z podaného je viděti, jak byla velká a různorodá víra našeho lidu v zázračnou moc a působivou sílu hromových kamenů, přesto je celá řada různých detailů, které jsou známy na př. v německé pověře a po kterých v naší pověře, která je pokud se týče názorů o bouři, blesku a jejich následcích a zabezpečujících prostředcích vůbec poněkud a to někdy dosti značně odchylná od pověry německé,89) není ani stopy; tak na př. nevím, věří-li i náš lid, podobně jako zachovává germánská pověra, že hromové kameny vyhrabuje kohout (Ulbricht), že by se hromový kámen kladl přímo na ohniště (Megenberg, Mar-bod, Jahn, Zedler, Zahler, Sepp, Waibel, Flamm, Lohmeyer, Usener, Wuttke, Keller aj.), není známo, že ten nabývá kouzel-